Má spoustu umístění v mezinárodních hudebních soutěžích.
Daniele, s jakým oborem jsi přišel do Zlatého oříšku?
Já hraji na bicí, klavír a housle.
Kdyby sis mě vybrat jen jeden nástroj, ten nejoblíbenější, který by to byl?
Housle.
A proč zrovna housle a kdy jsi na ně začal hrát?
Asi proto, že na ně už hraju od 4,5 let a hodně mě to baví.
Co je na hře na housle nejtěžší?
Já ani nevím, mě to přijde takový všechno stejný.
Jak často musíš denně cvičit?
Já cvičím každý den tak tři čtvrtě hodiny.
To cvičíš tři čtvrtě hodiny na každý z těch nástrojů?
To ne, na klavír tak deset minut, na bicí vůbec a na housle tak tři čtvrtě hodiny.
A proč klavír s bicím tak ošizuješ?
Protože housle je ten hlavní nástroj, který dělám nejdýl.
Ostatní máš jen pro zálibu?
Ano.
A jaké úspěch máš s houslemi?
Byl jsem v různých soutěžích, kde jsem získal první místa a taky dvě druhý.
A jaké soutěže to byly?
Na první soutěži, to byla Soutěž mistra Josefa Micky, tam jsem vyhrál druhé místo. Pak jsem jel do Nové Paky, tam jsem vyhrál první místo a prémii za nejmladšího hráče a získal jsem tří čtvrťové housle, pak jsem byl na Kociánově houslové soutěži, tam jsem vyhrál druhé místo a potom jsem byl v národním kole houslové soutěže a tam jsem byl první.
Říkal jsi, že jsi dostal tří čtvrťové housle, co to znamená?
To je vlastně velikost houslí – tři čtvrtě.
Takže existuje několik velikostí houslí?
Ano, je několik velikostí houslí, a podle toho, jak má člověk dlouhé ruce, tak podle toho se zvolí velikost.
Zkoušel si někdy hrát na velké, dospělácké?
Ne. Já bych určitě nedosáhl na ty prstoklady, a tak.
Pro nás laiky, kolik mají housle strun?
Čtyři.
Kam bys to chtěl s houslemi dotáhnout?
Chtěl bych učit na pražské akademii housle.
To je velký cíl, držím ti palce, aby se ti splnil a taky abys získal Zlatý oříšek čtenářů časopisu ABC.
