Přede mnou je parta hasičů v uniformách. Kolik je nejmladšímu a nejstaršímu z vás?
Čtyři a devět.
Jak často se, holky a kluci scházíte?
Jedenkrát týdně.
A co trénujete?
Hasičinu.
To se tak říká?
Jo.
A co konkrétně trénujete?
Tak třeba požární útok, vystoupení a štafety dvojic, taky vázání uzlů a tak.
Co se všechno se musí udělat, když začne hořet?
To musíme vždycky se obléknout do hasičského, nastartovat auto a jet.
A jak vypadá to oblečení, co máte na sobě?
To jsou mundůry. Máme na sobě triko, bundu, kalhoty, boty a helmu.
Je ten mundůr těžší než jiné oblečení?
Ne.
A je v něčem speciální?
Jo, třeba v tom, že helma nemůže hořet.
Je těžké třeba to rozvíjení a svíjení hadic?
Jo – je to složité.
A jak se to dělá správně?
Musí se to správně držet.
A máte za sebou, Lvíčata už nějaké úspěchy?
Byli jsme na dnech NATO v Ostravě, byli jsme na hodně soutěžích, ale nejvíc vystupujeme na různých vystoupeních.
A už jste někdy seděli v opravdovém hasičském autě?
Jo, a taky jsme v něm jeli.
Zeptám se vedoucí Lvíčat – Radky Langrové, co všechno vaši svěřenci zvládají?
Tak zvládají určitě požární útok a taky ve svých ukázkách zvládají zasahovat při spadlém stromu, zasahovat při chemickém útoku, zasahovat při povodních anebo zasahovat při dopravní nehodě.
A jak často trénujete s dětmi?
Jednou týdně a o víkendech jezdíme na ukázky.
Lvíčata, já vám moc přeji, abyste získali Zlatý oříšek čtenářů časopisu ABC, a děkuji za rozhovor.
