Aneta Belzová, Miloslava Brynychová, Nikola Růžičková a Tadeáš Tomiška, kteří si říkají Havráňata.
S jakým oborem jste přijeli soutěžit do Zlatého oříšku?
S fyzikou.
Kolikátým rokem máte ve škole fyziku?
Už čtvrtým rokem.
Kdo vás přihlásil do Zlatého oříšku?
Náš pan třídní profesor.
Co všechno děláte s panem profesorem?
Vlastně to celé začalo tím, že jsme se přihlásili do soutěže a plnili jsme úkoly, co nám zadali.
Co to bylo za soutěž?
Pohár vědy – Neuron 2015.
V čem se soutěžilo?
To je vlastně taková smíšenina – přírodopisu, matematiky, fyziky, chemie a společenských věd. Vlastně úkoly byly ze všech těchto předmětů, které máme ve škole.
Jak celá soutěž začala?
Vlastně nám přišel první úkol – zadání. Měli jsme vytvořit nějakou památku našeho města, tak jsme vytvořili náš kostel. Pak jsme udělali ještě most, a takto jsme vlastně pokračovali čtyři kola. No a pak nám řekli, že jsme vybráni do mezinárodního finále do Nymburka.
Jaký materiál jste použili při výrobě kostela?
To bylo libovolné a my jsme ho udělali z kartonu.
Jaký úkol byl ve druhém kole?
Výroba barometru.
Pohár vědy – Neuron 2015: Barometr
Jak se takový barometr vyrábí?
Vlastně jsme vzali sklenici, přes ni jsme dali balonek a na ten balonek jsme přilepili brčko a udělali jsme si stupnici a ono nám to vlastně ukazovalo podle tlaku. Dali jsme si ho ven na školní zahradu.
Co bylo úkolem třetího kola?
Úkolem třetího kola bylo vlastně ověřovat si mýty o lidském těle, jestli je například palec stejně velký jako nos, takže jsme se postupně celá třída měřili a zjišťovali jsme, jestli to platí, nebo ne. A udělali jsme tabulku.
A jak vypadal čtvrtý úkol?
To jsme museli sestrojit hračku, která by fungovala.
Co jste sestrojili a jak to fungovalo?
Sestrojili jsme vlastně měděného havrana, který funguje na jednoduchém elektrickém obvodu, pokud je elektrický obvod otevřený, tak žárovička nesvítí a jakmile se uzavře, tak se žárovička rozsvítí.
Podle tohoto přístroje se jmenujete, anebo kde vzniklo jméno Havráňata?
Protože náš pan třídní profesor se jmenuje Jan Havránek, tak jsme se tak pojmenovali a pak hračku jsme vytvořili ve tvaru havrana.
A pak už vás čekalo ono mezinárodní finále?
Ano, jeli jsme do Nymburku, kde jsme ukázali ten pokus, byla tam taky prezentace, kde jsme měli všechny svoje výrobky. Taky jsme si s nimi i vyzdobili náš stánek, pak tam chodili porotci, všechno to hodnotili a pak bylo vyhlášení.
Jak jste tam dopadli?
Byli jsme třetí.
Co chystáte do budoucna?
Také se do soutěže přihlásíme a chceme ji vyhrát.
Kromě fyziky máte ještě nějaké koníčky?
Aneta – malování, modelování a asi přírodověda.
Tadeáš – matematika a také mě velmi baví dějepis.
Miloslava – pro mě je to určitě sport, dělám twirling.
Nikola – já už tři roky zpívám a chodím taky na mažoretky.
