Jak se jmenujete, kolik vám je let a odkud jste přijeli?
V: Tak já jsem Vladimíra Havlíčková, je mi 14 let a přijely jsme z Prahy.
D: Já jsem Dita Mazalová, je mi taky 14 let a taky jsem přijela z Prahy.
Holky, vy tady zastupujete jakou skupinu?
V: Dětskou operu Praha.
Kolik vás je v dětské opeře?
OBĚ: Zhruba padesát.
V jakém věku?
D: Od sedmi až po konzervatoristy, kteří nám vlastně zde pomáhají.
Když se řekne Dětská opera Praha, znamená to, že jenom vy jako kluci a holky zpíváte operu? Nebo co to znamená?
D: My zpíváme, tancujeme, divadelně vystupujeme a tak.
A vždycky děláte všichni všechno nebo se specializujete, že třeba někdo raději zpívá, tak zůstává u zpěvu, někdo raději tancuje, tak zůstává u tance.
V: Vždycky děláme všichni všechno.
Co třeba teď připravujete?
V: Tak teď vlastně děláme Českou mši vánoční.
D: Ta se zpívá hlavně o těch vánocích, v kostelích a potom třeba na Nové scéně, kde jsou i světelné efekty.
V: A potom určitě budeme dělat "Opera nás baví", a určitě jestli se poštěstí, tak ještě někdy určitě uděláme Rusalenku.
Co je Rusalenka?
D: To je zjednodušená Rusalka, aby ji mohli zpívat i děti z Dětské opery Praha.
Říkali jste, že je vás kolem padesáti, to se vždycky všichni objevíte na jevišti, nebo podle čeho se to rozděluje?
V: Tak určitě podle toho, jak kdo může, nestalo se nám snad, že bychom někde byli všichni, a taky se to rozděluje, když potřebují někde nějakou roli, tak vlastně ostatní zpívá sbor a když se někde potřebuje, tak se někdo musí nabídnout, aby zazpíval nějaké sólo.
Jak vy dvě konkrétně jste se dostaly do Dětské opery, Vlaďko?
V: Já jsem chodila jako malá, potom jsem odešla z důvodu toho, že jsem se chtěla věnovat populárnímu zpěvu, ale potom jsem se vrátila, protože mě opera baví víc.
Co tě na opeře baví víc…
Mě to víc naplňuje tím, že máme několik představení. U té populární hudby si člověk zazpívá doma, sem tam přijde na nějakou hodinu, ale jakmile někdo chodí vyloženě k nám, tak máme představení skoro pořád, to mě na tom baví. Dito…
Já jsem v deseti letech nebo jedenácti vyhrála Pražského pěvce, a protože v porotě byla paní Marková, tak jsem se jí zalíbila, a tak mě vzala do Dětské opery.
A která z disciplín, co všechno se dělá v Dětské opeře Praha, vás nejvíce baví?
V: Mě určitě asi nejvíce baví zpívání a hraní určitě.
D: Mě třeba baví, když zpívám a hraju zároveň, protože já třeba miluju zpěv a herectví jako takové, a když je to oboje dohromady, tak to je úplně skvělé.
A kde byste se rádi viděly třeba, až dorostete, až budete po té konzervatoři, tak co byste rády dělaly?
V: Tak já bych se určitě chtěla nadále věnovat herectví, ať už v muzikálu nebo v opeře, uvidíme, kam mě osud zavane, ale prostě pořád chci být v divadle.
A Dita…
D: Já bych taky určitě do toho divadla, ať už s herectvím nebo se zpěvem, já teď budu právě zkoušet konzervatoř na herectví a na zpěv, tak uvidíme.
Jaké úspěchy už jako Opera Praha máte?
V: Vystupovali jsme třeba v Benátkách, v Mnichově.
D: Pak v Litomyšli, kde jsme hráli právě tu Rusalenku.
V: Je toho fakt hodně.
A čeho si tak nejvíce vážíte vy, když jste byly v Opeře Praha, vy dvě konkrétně, Vlaďko?
V: Já si asi nejvíce vážím Mnichova, protože jsme zpívali s německým sborem a bylo tam fakt hrozně moc lidí, ale zvládli jsme to a hodně lidí, byly na to vážně skvělé ohlasy.
A v němčině jste zpívali?
D: Zpívali jsme Pucciniho mši.
V jakém jazyce?
V: To je asi v latině.
D: My zpíváme jakoby v latině.
Není to v italštině?
D: Je to možný, já vůbec teď netuším popravdě.
V: My zpíváme vlastně v italštině, něco jsme zpívali i v japonštině snad, potom v němčině, francouzštině.
D: V angličtině.
A to vždycky všichni zvládáte jiný jazyk?
V: Musíme se to naučit nazpaměť všechno.
D: My třeba máme v opeře děti, které chodí na italštinu nebo na španělštinu, tak nám vždycky řeknou výslovnost, my si to třeba napíšeme do těch not, jak se to vyslovuje, pak se to podle toho naučíme.
A vždycky víte, co zpíváte, anebo se to učíte podle paměti, prostě, jak to zní?
D: Spíš podle paměti.
Že třeba nemusíte rozumět úplně tomu jazyku.
D: Většinou to taky překládáme, abychom věděli, o čem zpíváme a jak se máme tvářit.
Kdyby to bylo smutné, abyste se tam nechechtali. Kromě Dětské opery Praha máte ještě jiné koníčky?
V: Já se vlastně odmala věnuju herectví. Hrála jsem v různých seriálech, ale teď jsem se vrátila ke zpěvu, protože mě to neskutečně baví, a chtěla bych to nějak skloubit dohromady.
Tak připomeň čtenářům ABC, kde tě mohli vidět.
V: Třeba První republika, Ordinace v růžové zahradě, Cesty domů, nějaké filmy, třeba jako Bezva ženská na krku, Strašidla od Zdeňka Trošky, je toho fakt hodně.
Jaké máš koníčky, ty, Dito?
D: Já jsem taky hrála v nějakých filmech. Třeba Sousedství nebo Zahradnictví, tam jsme vystupovali jako celá Dětská opera, pak jsem dabovala ve filmu Lajka a potom ještě něco dalšího, to už si nepamatuju. Já jsem taky chodila jako malá na dramatický kroužek, kde jsem se právě k tomu herectví dostala, já jsem v ZUŠce chodila, na všechny obory, co tam šly, hudební nástroj, tanec, zpěv, dramatika, prostě herectví, takže tak. A teď ještě chodím na filmový kroužek, kde se učím i něco o filmu.
Tak holky, já vám mockrát děkuju za rozhovor a držím palce, abyste to dotáhli tam, kam si přejete. A taky abyste získali všichni Zlatý oříšek ábíčka. Ahoj!
OBĚ: Děkujeme. Na shledanou!
