Matyáši, s jakým oborem jsi přijel soutěžit do Zlatého oříšku?
Přijel jsem soutěžit se zpěvem, ale já to spíš mám, že hraju na kytaru k tomu, že jsem spíš takový všeobecný muzikant, hraju na piano, ukulele a zkouším další nástroje, baskytaru, cajón, bubny bych chtěl začít.
Co je cajón za hudební nástroj?
Cajón to je taková, dejme tomu, něco mezi skříňkou a bednou od banánů a vy si na to sednete jako na židli a je tam úzká deska, jako třeba tři milimetry, a pod tím jsou jakoby struny a ty struny bouchají podle toho, do jaké té části té desky boucháte, tak se odráží od té desky.
Ony se rozeznívají nebo se odrážejí?
Ony se odrážejí, ony nemají žádný zvuk. Je to třeba, když klepete tužkou do stolu. Snad jsem to řekl nějak tak srozumitelně.
Jo, určitě. Po jakém hudebním nástroji jsi sáhnul jako první, když jsi byl malý?
Jako první jsem si sáhnul na flétničku, jako spoustu asi dalších hudebníků, ale pak jsem chtěl přecházet na tu jakoby zobcovou flétnu nebo složitější flétny a tak nějak jsem si řekl, že to asi není k tomu, protože mi říkají, že mám spíš začít zpívat, tak jsem začal zpívat. Dva roky nato jsem začal chodit na kytaru a zpěv jakoby zároveň jsem to měl v jednom. No a pak jsem tak nějak měnil učitele, přidával nástroje a na vlastně všechno kromě piana a kytary se učím sám doma.
Ty nechodíš do žádné lidové školy umění?
No chodím jenom na kytaru, na kytaru chodím do školy, tři hodiny, a pak chodím na zpěv hodinu a pak chodím na piano soukromě k panu Žákovi, to je mistr koncertní.
Co tě víc baví? Piano nebo kytara?
Určitě kytara. A piano je potřeba na skládání, takže jsem se rozhodl, že se ho taky naučím, ale je to pro mě hodně složité, protože na tom pianu je to totiž, že se tam musí soustředit na ty dvě ruce, a jak jsem zvyklý z té kytaru, že jednou udávám, jaké tóny budou mačkané, a druhou je vytvářím, tak mi to přijde ještě takové, že ten nástroj dává do toho těla ty vlny, jak je to přimáčknuté na tom těle, a to piano mi přijde takové jak mačkání na klávesnici na počítači, ale dětem se to líbí jako ve škole, co jsem říkal, snad se to naučím.
Zkoušel jsi i skládat?
Zkoušel jsem skládat a už jsem hrál pár písniček ve škole, ale nevím, nemyslím si, že by to bylo k tomu, abych s tím někam šel. Snad tento rok už něco udělám, teď jsem napsal za měsíc, teď jsem měl fakt velkou produktivitu, asi šest písniček.
Hudbu nebo text?
Ne, jenom texty. Hudbu já nepotřebuju skládat, dám čtyři akordy a jedu furt dokola, tak se skládá v dnešní době. (smích)
A na jaké téma písničky jsou, co jsi složil?
Buď jsou takové jako že veselé, jednou jsem složil školní hymnu, pak jsem složil vlastně německou písničku, takže prostě písničku celkově v němčině a hrál jsem ji s mojí třídou, co se učí německy, jakoby na takové školní party, a pak píšu spíš tak jako, jak by se to řeklo, sociální satiru nebo tak.
Já si myslím, že s to tou kytarou a zpěvem se docela dobře balí holky, ne?
Jo taky no. Dá se to tak říct, že by to tak bylo…
Radši o kytaře se budeme bavit.
Zatím se nedaří, no.
No já si myslím, že to přijde.
Snad.
Pod tím pódiem určitě. Jaké už máš úspěchy?
Ježíš, to jste mě zaskočila. Já to totiž nikdy neříkám.
No ale já to chci slyšet.
No jasně, protože mě to přijde takové blbé, abych to říkal já. Hlavně mám Jihočeský talent minulého roku…
To jsi vyhrál?
To jsem byl třetí, no pak jsem měl dvakrát, třikrát místo v Diamond Voice, to je soutěž, kde jezdí lidi z celého světa, teď tam byli z Jižní Ameriky, z Číny nebo z Asie tak, z Ruska a ještě mně tam tenhle rok čekalo pozvání od pána, co to pořádá v České republice, že můžu jet do Běloruska, letět, s nějakou výpravou českou, že tam minule byl i Karel Gott to tam hodnotil. Ale jelikož jsem ještě nikdy neletěl letadlem a nechci letět letadlem, tak nevím, jestli to vyjde.
No tak Bělorusko, tam by se dalo i dojet, ale je pravda…
Přes tu Ukrajinu to asi není žádné vítězství, teď ty víza všechno.
Je to jednodušší. Chtěl by ses jako muzikant živit?
Chtěl bych se jako muzikant živit, ale nechtěl bych se učit na muzikanta, protože když se budu učit na gymplu, na kterém teď jsem, tak když mi nevyjde muzikantství, tak může jít dělat něco jiného, můžu vystudovat nějakou vysokou školu, myslím si, že to jde zvládnout, i když je to složité.
Už máš nějakou svoji kapelu? Nebo hraješ sólově?
Nemám kapelu, bohužel nemám kapelu, jako hrál jsem, já nevím, nějakých pět vystoupení s dvěma kluky, jo se třemi vlastně, nebo jednou to bylo se dvěma, jednou se třemi, různě to bylo, to jsme hráli asi dvě písničky, ale hraju s kámošem, který mi hraje buď na elektriku, nebo na klasickou kytaru. Taky teď se budu učit na elektriku, už umím, hraju elektriku na klasické kytaře, teď jsem si teda koupil i elektrickou kytaru.
A chtěl bys mít kapelu?
Já si myslím, že jo, že by to bylo dobré, ale je to hrozně času, protože se musí někde scházet. To je taky takový problém, že se dostanete do takového toho kolektivu takových těch muzikantů, já nechci teda nikoho urazit, ale jakoby z divadla nebo tak, co pijou třeba, a je to takový, že by mě to možná ovlivnila ještě takhle v malém věku, pak už ne samozřejmě, ale tak a ještě no. Ještě s námi hraje pan učitel, ten nám hraje na bubny občas, takže asi ještě natočíme nějaké dva klipy do Vánoc a ještě plánuju jeden klip, že udělám s tím panem profesorem, co mě učí na piano, protože on hraje na violoncello.
Kde můžeme klipy vidět?
Klipy zatím žádné vidět nemůžete, můžete vidět vlastně, jeden můžete vidět.
Kde?
Na mém YouTubu – Matyáš Cahák, pak dávám fotky na Instagram – matys.cahak, na Facebooku tam jsem Matyas Cahák, je to veřejná stránka, tam mám i svůj profil normální, ale tam si moc lidi nepřidávám takhle, vyloženě fanoušky, protože už to přibývá, že já jako vystupuju fakt třeba třikrát do měsíce někde na nějaké velké akci, kde je třeba pět set lidí, a už mi vždycky napíše tak třeba pět dětí nebo pět lidí a už je to takové, že ne jako nemilé, je to milé moc, že se o mě zajímá, i když jsem nic nedokázal jakoby jo, když to tak řeknu, ale prostě mě to pak obtěžuje, když s někým si píšu, s kamarády a teď tam mám 12 zmeškaných zpráv, no takže tak. Mrzí mě to, nejde to stíhat.
Já ti děkuju za rozhovor a mrknu se na tebe. taky ti přeji, abys vyhrál Zlatý oříšek čtenářů ABC. Ahoj!
Tak jo, děkuju moc.
