Klárko, řekni mi, s jakým oborem nebo s čím ty jsi přijela soutěžit do Zlatého oříšku?
S klavírem.
Ty umíš hrát na klavír?
Ano.
Já jsem to přeslechla, kolik že ti je let?
Sedm.
Sedm let. Pamatuješ si, kdy jsi poprvé seděla za klavírem?
Asi ve čtyřech letech nebo ve třech.
Dokonce ve třech a to jsi musela u něho stát? Nebo máš tak vysokou židli?
Stála jsem u něj.
Já moc neumím hrát na žádný nástroj, ale vím, že vy klavíristi dole mačkáte nějaké pedály, viď? A jak jsi mohla mačkat ty pedály, když jsi u něho stála? To jde? Ve stoje taky? A jak to děláš teď, když ti je sedm let, a vidím, že nejsi ještě zrovna velikánská ženská?
No mám nástavec.
Máš nástavec, abys na něj dosáhla. A co tě na hře na klavír nejvíc baví? Co se ti na tom tak líbí?
Třeba rychlé skladby.
Jako například, dokázala bys mi nějaké vyjmenovat?
Třeba sonáta, kterou tady teď zahraju.
A co to je sonáta?
To je skladba a je to v C dur.
Umíš noty?
Mě je učí paní učitelka.
Já je taky neumím. Vidíš to, jsem o dost starší než ty. A jak můžeš hrát na klavír, když neznáš noty?
No mně to paní učitelka naučí, anebo to hraju jenom, že si třeba něco poslechnu a pak to už umím.
A jak víš, na které klávesy máš hrát? Na kterou máš zmáčknout, když neznáš ty noty?
No mně to předehraje paní učitelka.
A to když se na ni podíváš, ona ti to předehraje, tak ty si to pamatuješ?
Ano.
Anebo ty víš i kterou máš v hlavě tóninu
Ano.
A které skladby kromě těch sonát ještě ty nejraději hraješ?
Třeba ronda.
A znáš třeba nějakého našeho českého hudebního skladatele? Nechci tě ale zkoušet, tady nejsme ve škole.
Já znám spíš asi nějaký cizí, nevím.
Tak třeba jakého?
Haydna.
Nebo?
Mozarta.
Hm.
Beethovena.
Ale to spousta holek a kluků v tvém věku vůbec neznají, tato jména, takže to vůbec nevadí, že neznáš českého, uvidíš, až prostě budeš starší, tak budeš hrát Dvořáka nebo Smetanu.
Toho znám už.
No vidíš! Fibich. Ty sis akorát nemohla vzpomenout.
A ještě, myslím, že znám Bacha.
Ano. Ale ten není náš, ale to je taky krásný. Jak často musíš doma cvičit?
No třeba dvě hodiny nebo hodinu denně.
A musí tě mamča nutit, anebo cvičíš ráda sama?
Někdy se mi do toho chce a někdy vůbec.
A kdy se ti do toho nechce?
No třeba, když si zrovna někde hraju.
Hm.
Když si hraju venku a ona mě třeba zavolá o prázdninách.
A opravdu musíš každý den cvičit? Co by se stalo, kdybys necvičila?
No…
Kromě toho, že by se mamča zlobila.
Kdybych se u toho vztekala a netrénovala bych potom, tak mě dá na jinou školu, než jsem.
A to by se ti nelíbilo. A na jaké škole jsi?
Na ZŠ Kladská.
A ta je výborná, jo?
Hm.
Tak to věřím tomu, že asi trénovat musíš. A v sobotu a v neděli taky? Každý den?
Ale když jsem na soutěži, tak když se vrátím domů pozdě, tak už třeba nemusím trénovat.
Co máš za sebou už za úspěchy?
Třeba jsem byla zrovna v Brně, jako jsem teď, a třeba jsem vyhrála první cenu. Cenu za interpretaci od Wolfganga Amadea Mozarta skladby.
Hm.
A že jsem měla ještě cenu, že jsem měla nejvíc bodů v první až třetí kategorii.
Co to znamená první kategorie?
No, to je ta nejmladší kategorie, co tam je. A pak existuje ještě nultá kategorie.
To jsou ještě větší mrňousové?
Ale ta tam nebyla, takže já jsem byla v první.
Aha, ty bys jinak patřila do nulté.
Nebo do nejmladší.
Chtěla bys být třeba paní učitelka nebo hrát někde na koncertech?
Já ani moc nevím, možná bych byla doktorka.
Hm. Takže třeba klavír zůstane jako tvůj koníček. Tak já ti mockrát děkuju za rozhovor.
Není zač.
Držím palce, aby se ti to vyplnilo, všechno, co si přeješ.
Děkuju.
A taky abys získala Zlatý oříšek čtenářů ábíčka?
Děkuju.
