Marie, s jakým oborem jsi přijela soutěžit do Zlatého oříšku?
Kreslení, karikatury.
Možná pro menší čtenáře, kteří budou číst rozhovor, co to je karikatura?
Tak na rozdíl od normálního kreslení, třeba portrétů, je to něco úplně jiného, takové komiksové postavičky.
Tak to určitě ábíčkáři znají, co jsou komiksové postavičky. Co nejraději kreslíš?
Různě, co mě napadne, prostě různé vtipy dávám do komiksu a co mě prostě napadne.
Musíš mít ráda humor asi?
Hodně.
Jaký?
Jakýkoliv humor.
Vzpomněla by sis na nějaký dobrý vtip?
Třeba jak manžel přijde trošku z hospody, že jo, tak trošku pár piv v sobě, teď manželka tam naštvaně přijde do té chodby a takhle před něj postaví tu židli a říká: "Pepane, kolik vidíš židlí?" A on: "V které řadě?"
Tak to je hezké. (smích) Maruško, čím nejraději kreslíš?
Fixy, protože já pastelky a ty tužky tak moc nemusím.
Proč?
Mě to nebaví, zaprvé to nevidím těmi tužkami…
Teď tomu asi možná čtenáři nebudou rozumět, jak je můžeš nevidět?
Já mám takové menší postižení. Na jedno oko nevidím a na to druhé to taky není ono.
Ale teď spolu děláme rozhovor a nemáš brýle?
Mně to totiž nedovolili, mně nějak brýle… Já jsem se ptala, proč mi nedají aspoň kontaktní čočky, a oni říkají k čemu mít brýle, když nevidím na jedno oko.
No abys viděla na to druhé?
A taky říkají, že to není dioptrie, to je prostě postižení. Já to mám postižené v mozku ve zrakovém centru, což není.
Řešitelné dioptriemi?
Jo.
Doufám, že se asi neurazíš nebo nenaštveš otázkou. Tak když spolu teď děláme rozhovor, tak mě nevidíš?
Vidím, to jako mně se to jedno oko klepe a já vás vidím, ale ne úplně přesně.
Hm.
Vidím na to druhé oko o hodně líp než na to druhé, protože tam toho druhého oka si vůbec nevšímám ani.
A na to relativně zdravé nebo na to oko, které vidíš, tak mě vidíš úplně i to, co mám na sobě, do obličeje?
Jo. Jenom, když se na něco soustředím, tak se mi to klepe, takže to kreslení, je taky taková sranda.
Tak to sis zrovna vybrala teda koníček…
Já tomu říkám ironie osudu.
Ironie, přesně tak. To jsi nazvala hezky, protože dovedla bych si představit, že bys třeba začala hrát na nějaký hudební nástroj.
Já jsem začala hrát na jeden hudební nástroj. Neumím na něj a nějak mě to nebaví, ale to je, jestli znáte, když někdo říká, jak dát slepému housle, já zkoušela se učit na housle, ale na ty struny nevidím, ale učitel říkal, že i slepí se dokážou naučit na ty housle.
No určitě. Já si totiž myslím, že naopak zase lidé, kteří mají třeba menší schopnost jednoho smyslu, tak zase jsou vnímavější v tom druhém smyslu, takže třeba hudební sluch.
Mně třeba učitel říká, že mám prý hudební sluch, když někdo začne zpívat, tak prý dokážu lehce poznat, ale já tomu nevěřím.
Ale hudba tě neláká, přesně, jak jsi říkala, ironií osudu ses začala věnovat malování, je to teda hodně těžké, vždyť se musíš hodně soustředit?
Ségra se mi směje, že když kreslím, tak jsem u toho úplně k tomu stolu přilepená.
A co už jsi v kreslení dokázala?
Ve třetí třídě jsem měla učitelku třídní a ta byla hodná, ona řekla, ať nakreslím nějaká vyjmenovaná slova po B a tahle, a já jsem nevěděla proč, ona říkala, že to je prý, abych si to procvičila, a za týden jsem uviděla ty v časopise Mateřídouška a Ábíčko, takže já jsem už tam jednou byla.
Jak se může malovat třeba být nebo obyčejný?
Tak já třeba ve slově sypat jsem nakreslila kluka s aktovkou, jak sype do školy.
Takže i v přeneseném slova smyslu. Čím by ses chtěla živit? V kolikáté třídě jsi?
V osmé.
Takže už pomalinku přemýšlíš, co dál?
No právě na… Tady je to trošku těží v tomto, protože já jsem chtěla jít na grafickou uměleckou, jenže tam neberou lidi s postižením, jakože zrakem zrovna, takže já buď musím přemluvit, aby mě tam vzali, nebo musím hledat nějakou jinou školu. Na ty umělecké a grafické, právě neberou zrakově postižené, prý že je výmluvy ani nezajímají.
Tak to asi nebudeme komentovat. Tak snad něco podobného ti vyjde, já ti mockrát děkuju za rozhovor a držím palce ke Zlatému oříšku čtenářů ABC.
Děkuju!
Ahoj.
