Daniele, s jakým oborem jsi přijel soutěžit do Zlatého oříšku?
Budu hrát na housle.
Od kolika let už hraješ na housle?
Tak zhruba od čtyř let.
Pamatuješ si na svoje první setkání s houslemi?
To se nepamatuju, ale tak přibližně to bylo, že maminka učila někoho, a já jsem to viděl, jsem si řekl, mami, chci hrát na housle a už to jelo.
A pamatuješ si na ten okamžik, kdy jsi sklidil první potlesk nebo první úspěch?
To si taky nepamatuju, ale rozhodně ten okamžik toho potlesku toho sálu, to je taky nezapomenutelný zážitek.
Kolik ti bylo, když jsi začal vnímat ten potlesk?
Myslím, že už v pěti tam bylo nějaké to první vystoupení, ale to bylo ještě takové to menší, pak jsem postupně šel na ty vyšší úrovně.
Teď už jsi mladý muž, takže předpokládám, že hraješ na housle pro dospělé.
Ano.
A začínal jsi na jakých?
Začínal jsem na čtvrťových. Po zhruba dvou letech jsem přešel na půlové, potom zhruba taky po dvou letech na tříčtvrťové a teď hraju na celý, na ty už největší.
A je to velký zlom, když se přechází na větší? Musíš se učit něco jiného?
Je to o zvyku, musíte si zvykat, je to tak dva tři týdny, než si ten člověk zvykne na ty housle, té přirozené velikosti.
Co je nejtěžší?
Nejtěžší je vlastně, když jsou tam nějaké ty velké intervaly, tak je těžké na tom novém nástroji toho dosáhnout úplně, aby ta intonace byla co nejlepší.
Řekni mi, kolik tak stojí tvoje housle, na které ty teď hraješ?
No moje úplně nevím, ale tak abych sehnal dobré housle, tak bych potřeboval 200 – 300 tisíc.
Na jakých nejdražších houslích jsi třeba hrál? Na jakých unikátních?
No asi tenhle nástroj, na které teď hraju, ten je asi ten nejlepší, co jsem jako vůbec měl.
A přál by sis zkusit nějaké ty staré?
To by bylo krásné.
To mi vysvětli. Jaký pociťujete rozdíl, vy houslisté, když si vezmete dobře vyrobené housle v současnosti a když se vezmete ty dvě stě let staré.
Je tam ten rozdíl, že vlastně ty starší housle vyráběli lidé jako samotní, že tam je slyšet to na tom zvuku, že ty housle zní tak, jak zní, a potom dneska už vyrábějí ty housle ty fabriky, takže to není takový ten krásný zvuk, který se rozléhá. Rozléhá se taky, ale není to ten krásný tón, který by člověka zaujal natolik, že by si postavil ze židle a začal tleskat.
Myslíš si, že dneska existuje houslař, který by dokázal udělat podobné nástroje?
Určitě jsou dneska houslaři výrobní. Znám, hrál jsem na housle od pár dobrých houslařů, jsou takoví, kteří by vyrobili kvalitní nástroj.
Jak často musíš cvičit? A vždy chceš?
Chci, určitě i musím vlastně zároveň. Snažím se denně ty čtyři hodinky naplnit.
Opravdu?
Ano.
Máš individuální plán?
Ne, chodím do školy normálně.
A přijdeš domů, nikdo tě nenutí a čtyři hodiny cvičíš na housle?
Neříkám, že mě nikdo nenutí nikdy, ale občas nutí, ale většinou chodím sám od sebe.
Co nejčastěji hraješ?
Nejraději hraju romantismus, ale jakoby hraju cokoliv, cokoliv mi řeknou, tak zahraju.
A proč romantismus?
Líbí se mi styl té hudby. Není to ani baroko, ani ta moderna, ale je to něco mezi a je to pěkné, že i ty ozdoby se tam dají dodat a není to ani jazz, ani nic takového, je to něco mezi prostě. Jiný žánr to je, je to spojených pár žánrů dohromady.
A je třeba romantismus to, v čem by ses chtěl v budoucnu zdokonalovat?
To myslím, že ne, že budu hrát jako úplně všechno, ale nejradši hraju ten romantismus.
Jaké úspěchy už máš?
Letos se mi podařilo získat absolutního vítěze v celostátním kole ZUŠ v České republice a předloni jsem získal na Kociánově houslové soutěži první místo a cenu za nejlepšího českého účastníka, což byla možnost zahrát si na koncertě s Pavlem Šporclem.
Jak se ti s ním hrálo?
Krásně! To se nedá popsat, to byl opravdu zážitek na celý život, to si budu pamatovat.
To je hezké. A kam bys to chtěl dotáhnout?
To ještě není úplně jako jisté, ale přemýšlel jsem o tom, že bych určitě nějaká sólová vystoupení s nějakými orchestry většími pro lidi a potom, že bych chtěl učit na akademii jako profesor, ale ještě nechávám otevřené dveře, nevím, co se může stát.
A kdyby sis zavřel oči a představil si svůj sen, jaký by byl?
Můj sen by byl jít na školu někam do zahraničí a patřit k těm nejlepším houslistům na světě.
A proč do zahraničí, myslíš, že tady se nemůžeš naučit to, co ve světě?
No myslím, že ve světě je jakoby ta rozmanitost, že tam jsou ti nejlepší houslisté v tom světě a že ti by mě naučili třeba něco úplně jiného, než mě učí tady, že by to bylo něco jiného, nějaká jiná zkušenost.
Já ti držím palce, aby se ti to vyplnilo. Díky za rozhovor. A taky ti držím palce, abys získal Zlatý oříšek čtenářů ABC. Ahoj!
Děkuju.
