Časopis ABC jako dlouholetý partner soutěže Zlatý oříšek vrací všech 21 finalistů do hry! Vítěz ábíčkovského kola ankety získá cenu Zlatý oříšek čtenářů ABC. O tom, kdo to bude, můžeš rozhodnout i ty.
Kluci, vy všichni jste z jedné třidy?
Ne. Většina z nás chodí na Základní školu Hulín, ale někteří chodí do jiných měst.
S jakým oborem jste přijeli soutěžit do Zlatého oříšku?
Přijeli jsme s divadelním oborem, přijeli jsme vám zahrát divadlo.
Jak se váš divadelní soubor jmenuje?
Jmenuje se „Dramatický soubor Lentilky“ a jsme ze Základní umělecké školy Hulín.
Kdo na ten název přišel?
Líbil se nám, tak jsme si ho odhlasovali.
A proč Lentilky?
Protože jsme každý jiný, tak se to celé seskupilo dohromady. Někdo dělá fotbal, někdo hraje na trumpetu, prostě jsme každý jiný, takže nás to dělá dobrou partou.
Jak jste se dali dohromady? Jak to vzniklo? Pamatujete si na svoje začátky?
Nás paní učitelky daly do jedné skupiny. Na začátku jsme byli kluci, co jsme tady (tak to jsme byli úplně na začátku) a někteří potom přišli a teď máme v Hulíně tu naší dramatickou třídu a tam je nás i víc.
Takže Divadelní soubor Lentilky - kolik je vás členů a máte mezi sebou i holky?
To nemáme a dohromady je nás asi deset nebo jedenáct.
A proč? Myslíte si, že holky neumí hrát divadlo?
Nemyslíme, určitě to umí taky. Jen jsme prostě všichni kluci, takže kdyby tu byla jedna nebo dvě holky, tak by byly takový zastrčený.
Myslíte si, že byste je přehráli, nebo proč?
Ne, tak určitě holky mají rády jiné divadlo, než hrajeme my. Takže si nemyslím, že by to zapadlo tak do kupy, ale my jsme si tu partu nevybrali, paní učitelky nás takhle daly dohromady, protože si myslely, že spolu patříme, nebo že spolu budeme vycházet, tak jsme klučičí parta.
Než se dostaneme k vašemu repertoáru – co hrajete, tak mě zajímá, jak se vypořádáváte s tím, když hrajete ženské role?
Tak já jsem ženskou roli už hrál. Je to celkem srandovní si ji zahrát a podle mě by si to měl zkusit každý. Je to jakoby převtělení, je to lepší. Bavilo mě to víc jak hrát kluka. Děláš tam někoho, kdo nejsi a jsi úplně jiný člověk.
No jo, ale to je princip hraní. Každý herec přece hraje někoho, kdo není, ale jaké je to hrát jiné pohlaví?
Musíš někdy mluvit výš a nevíš, jak se máš vyjádřit.
Teď se vyjádří jako žena…
Vůbec nevím…
A když čteš tu roli a přemýšlíš o tom, máš pocit, že holky uvažují a přemýšlí jinak?
Jako jo, pomohla mi s tím hodně mamka. Ta by byla dobrá herečka, ale jo, podle mě přemýšlí úplně jinak a říkal jsem si „Co by udělala holka, kdyby stála vedle toho stolu a byl tam ten bandita s pistolí“, je to jiné.
A co udělala?
Vykřikla, vyhodila do vzduchu časopis a dala ruce nahoru.
A co bys jako kluk udělal ty?
Já bych udělal to stejný.
Tak je možné, že ve vašem věku je to přemyšlení ještě podobné, ale co hrajete? Co zkoušíte? Na čem pracujete teď?
Tak, momentálně pracujeme na hororovém divadle, je to detektivka Sherlock Holmes – pes Baskervilský a je to takové divadlo formou, že tam skoro vůbec nemluvíme a přidáváme tam svoje věci a dáváme to do kupy a vzniká z toho lepší a lepší divadlo.
A co tam děláte, když skoro nemluvíte?
Hrajeme tam na různé hudební nástroje. Já a Honza hrajeme na klavír a třeba další kluci hrajou na další hudební nástroje a snažíme se je dát dohromady a udělat takový malý orchestr. Máme tam i svoji znělku divadla a různě k tomu přidáváme hudbu. Máme teda živou hudbu a nemáme to puštěný z repráku, ale hrajeme to.
Takže ty hudební nástroje mluví vlastně za vás?
Taky. Může to znamenat, že v tu chvíli se něco děje a když se ta hudba mění, tak ten divák si může myslet, že se v tu chvílí na tom divadle něco změní.
Když málo mluvíte, zkoušíte i pantomimu?
Tak určitě i pantomimu, hlavně mimickou hru, protože když se nemluví a člověk tam jen stojí, tak si pod tím ten divák nic nepředstaví. Když ten herec ale udělá nějaký pohyb tváří, tak určitě je to pro toho diváka lepší a lépe to pochopí.
V tomto složení máte za sebou už jaké hry?
Hráli jsme Housenku. Hráli jsme Cestovatele, to jsme byli myslím taky všichni a minulý rok jsme hráli Maralíka, ale to nás bylo ještě trochu víc. To bylo s klukama, co máme ve škole v Hulíně, a to je asi všechno.
A jaké máte za sebou úspěchy? Dostali jste se dokonce i do finále Zlatého oříšku.
V Litvínově jsme vyhráli Zlaté pásmo a postoupili jsme ve Zlíně. To si myslím, že je náš největší úspěch.
A kam byste to chtěli jako soubor dotáhnout?
Ještě nemáme určený cíl, ale když se vyskytne třeba nějaká soutěž, tak dostat se do státního kola, nějaké Zlaté pásmo a podobně. A když už budeme „profíkové“, tak se dostat do nějakého odbornějšího divadla.
A chce se někdo z vás stát profesionálním hercem?
Asi ne.
Takže to máte jako koníčka?
Ano.
Tak ať vám to co nejdéle vydrží a držím palce k získání ceny Zlatý oříšek čtenářů ABC, ahoj.
Na shledanou.
