Časopis ABC jako dlouholetý partner soutěže Zlatý oříšek vrací všech 21 finalistů do hry! Vítěz ábíčkovského kola ankety získá cenu Zlatý oříšek čtenářů ABC. O tom, kdo to bude, můžeš rozhodnout i ty.
Marie, s jakým oborem jsi přijela do Zlatého oříšku soutěžit?
Přijela jsem soutěžit v oboru jezdectví, především v drezuře.
Tak nám něco pověz, co je jezdectví?
Jezdectví je jízda na koni, kde vždy jezdec a ten daný kůň buď chodí drezůru, což je sestavená úloha. Pak je parkur, což jsou skoky, kde společné skáčou a pak je ještě skákání přes překážky jak přírodní, tak umělé. A ještě je tu znovu drezura.
Ty se specializuješ na drezuru?
Ano.
Co to znamená, nedovedu si představit, co všechno se s tím koněm musí dělat?
Probíhá to v obdélníku, kde je daná úloha, podle které musíme jet. Jsou tam dané cviky a jde především o to, aby byl soulad jezdce s koněm, aby vypadali hezky, bylo to plynulé a aby tam nebylo trestání, bylo to hezké.
Pamatuješ si, kdy jsi na koni seděla poprvé?
Poprvé jsem seděla nejspíš, když mi byli tři roky, to jsem se byla s tátou podívat za jeho kamarádem, který měl doma poníky, tak jsem se na ně posadila.
A kdy přeskočila ta jiskra lásky ke koním?
Když mi bylo 5 let. Táta jel očkovat pejsky a tam jsem se mohla posadit na koně a přeskočila jiskra. Líbilo se mi to a bavilo mě to.
Pak jste udělali co?
Pak jsem tam chvíli jezdila a když mi bylo 9 let, tak jsem se přesunula do Straškova k Pavlisům. Měla jsem rok na to, abych si udělala sezónu a začala závodit.
Co to znamená udělat si sezónu.
To je licence.
Co to znamená udělat si licenci?
Že vlastně uděláš zkoušky základního výcviku, máš tam teoretickou část, kde je test, který musíš sepsat. Musíš mít nějaký procenta. Pak se tam jede parkur, což je vlastně pro poníky zvlášť a pro velký koně. Potom se ještě jede jednoduchá drezurní úloha Z1.
A tam tě uchvátila i ta drezura?
Ta mě uchvátila dřív, věděla jsem, že ji chci vždycky dělat.
Když se řekne drezura, tak já si pod tím představím jakoby týraní koně. Vymluv mi to.
To vůbec ne, to se skoro nikdy nestává. Jedině když se stane nehoda nebo něco omylem a něčeho se fakt lekne a může se něco stát jak jezdci, tak koni. Ale ne, drezura vůbec není na bázi týrání, naopak. Ten kůň tam má být přijatý, jezdec se má chovat hezky a nebýt zlej.
Co má přijmout? Když mu dám pokyn, aby se otočil doprava, nebo jaké jsou ty prvky, které s ním nacvičuješ?
Ano, to taky. Jsou tam ale i různé cviky, kdy musí odbočit teď, ale musí ty nohy různě křížit, dělat velký kruhy a jiný cviky. Je v tom teda i to zatáčení.
Já z tebe cítím, že máš koně opravdu ráda, jsi s nimi v nějakém souznění. Myslíš si, že kůň je rád cvičen, že se učí rád? Nebyl by pro něj život volné přírodě hezčí?
Jak to říct no, když jsme spolu, tak si dáváme lásku, jsme kamarádi a děláme spolu různý věci, i blbosti. Abychom se oba bavili, je to hlavně o tom, aby ten člověk a kůň spolu spolupracovali.
Jaké máš už úspěchy?
Tento rok jsme vyhráli mistra České republiky v dětech. Byli jsme na Mistrovství Evropy, kde jsme skončili na 20. místě. Minulý rok jsem byla 2x na Mistrovství České republiky, s poníkem druhá. Můj první úspěch bylo Mistrovství České republiky 2016, kde jsem s kobylkou získala třetí místo.
Máš vlastního koně?
Nemám, jezdím trenérky, jezdím tam různé koně a poníky.
A chtěla bys někdy mít vlastního koně?
Nejspíš ano.
Co pro to musí člověk udělat?
Musí tomu věnovat hodně času, bez toho by to nešlo. Musí mít daný cíl, kterého by chtěl dosáhnout a musí být hodně trpělivý.
Máš všechny tyhle vlastnosti?
No, sebevědomí je trochu horší, ale jo, myslím si, že ano.
A kam bys to chtěla v jezdectví dotáhnout?
Jelikož příští rok postupuji do vyšší kategorie - juniorů, tak bych se chtěla dál účastnit mezinárodních závodů, abych reprezentovala republiku. Chtěla bych dál závodit a být s koňmi.
Stanou se koně i tvým povoláním?
Možná ano, možná ne, protože v jezdectví uspěje pořádně málokdo, je to těžký sport.
Já ti mockrát děkuji za rozhovor, přeji ti, abys získala Zlatý oříšek čtenářů ABC, a abys uspěla v jezdectví, ahoj.
Na shledanou.
