Časopis ABC jako dlouholetý partner soutěže Zlatý oříšek vrací všech 21 finalistů do hry! Vítěz ábíčkovského kola ankety získá cenu Zlatý oříšek čtenářů ABC. O tom, kdo to bude, můžeš rozhodnout i ty.
Adriane s jakým oborem jsi do Zlatého oříšku přijel soutěžit?
Co si pod tím mám představit?
Bruslení na rychlost na kolečkových bruslích.
Na rychlost? Jak třeba probíhají tvoje tréninky?
Rozcvičkou, potom nějakým rozježděním na okruhu a potom buď kondiční trénink, nebo posilování nohou atd.
Říkáš rychlobruslení, jak probíhají závody? To je na čas, nebo ujet v co nejrychlejším čase nějaký úsek, jak to vypadá? Jaká jsou kritéria?
Jezdí se 300 metrů sprint, to je na čas, každý sám. Pak jsou třeba 500 až kilometry, ty se jezdí po málo lidech, 4-8 na čas rozjížďky a potom se jede na pořadí. Potom se jezdí dlouhý tratě, což je od 3 km ve větších kategoriích až po 15 km, a to se jezdí na pořadí, ale je to taky na rychlost, na to, kdo je první v cíli vyhrává.
Ve tvé kategorii, jaké děláš ty závody?
0.3 až 1 km jsou krátké tratě, a potom 3–5 km dlouhé tratě.
Jaké úspěchy už máš?
První místo v Evropském poháru na krátkých tratích. Minulý rok jsem vyhrál jeden závod na jedněch z největších závodech světa, uvádí se, že jsou to i největší závody světa a potom několik titulů mistra České republiky – zatím 9 a další mezinárodní úspěchy.
Pamatuješ si na dobu, kdy jsi poprvé stoupl na in-liny?
Trošku jo, ve 3 letech jsem si brusle poprvé obul a v 5 jsem začal bruslit, v nějakém kroužku. Od 6 jsem byl v týmu, a to se se mnou táhlo dál a dál, až jsem se dostal sem.
Co tě na rychlobruslení nejvíc baví?
Nejvíc mě baví sprinty, zlepšovat se, dostávat se na lepší úrovně, zrychlovat se. Když vidím ty časy, jak jdou, jak se zmenšujou, tak to je úžasný pocit, nejvíc.
Co je na rychlobruslení nejtěžší?
Pro mě? Dlouhé tratě. Jsem sprinter, takže dlouhé tratě jsou pro mě vyčerpávající. Všeobecně tréninky nejsou jednoduché.
Říkáš, že si spíš sprintér, tak proč nezávodíš jenom ve sprintu? Vy musíte ty dlouhé tratě?
Nemusíme, ale někdy se mi na nich i podaří vyhrát, tak proč to nezkusit.
To určitě, když si nejlepší a nebaví tě to, tak to je výborný.
Zatím mě to neomezuje, ještě je můžu zlepšit, nejsem tam, že se musím orientovat jenom na sprinty, ale můžu i na tyhle ty dlouhé.
Jaká je tvoje silná stránka?
Pro mě jako pro sprintera je moje výhoda to zrychlení, takže na tom startu mám obrovskou výhodu. Většinou po startu se můžu dostat dopředu, když chci. Takže pro mě je to jedna z výhod, ten start.
Protože ti starty jdou?
Přesně tak, starty jsou jedna z věcí, co mi na bruslení nejvíce jde.
Jak zvládáš normální brusle, ty zimní?
Jednou jsem je zkoušel, ale to už docela dávno, moc si to nepamatuju, bylo to zajímavý, ale nic moc mi to neříká.
To tě vůbec neláká jít na led?
Ani ne. Na kolečkách se dá dělat víc věcí.
Je velký rozdíl v technice?
V technice asi zas tak ne, ale ono na ledních je short-trek, a to „dlouhotraťařské“ bruslení, i když tam jsou i sprinty. To jsem nezkoušel, ale vlastně ani v tom short-treku ne, ale ten není zas tak kontaktní jako kolečkové rychlobruslení.
Kam bys to chtěl dotáhnout? Jaká je tvoje meta?
Chtěl bych se dostat na mistrovství světa a Evropy – chtěl bych taky vyhrát, pokud je to možné. Taky aby se rychlobruslení dostalo na Olympijské hry.
To jsem se chtěla zeptat, zatím tam není, že? Uvažuje se o tom?
Uvažuje se o tom, ale zatím nevím… Jak to bude v Paříži, nevím…
V rychlobruslení máš ještě nějakého koníčka?
Zkoušel jsi skládání na čas?
Jasně.
Jak jsi dopadl?
Klasickou 3x3 mám za 16 sekund.
To je super. Teď jsem někde slyšela, že to jde i pod vteřinu, je to možné?
3 a půl vteřiny je světový rekord.
Minulý týden jsem právě ale viděla…
To je možná 2x2, tam je světový rekord půl vteřiny.
Já jsem ani nepostřehla, že si ji vzal do ruky.
To bylo tak na 4 tahy, no.
Jak se Rubikova kostka trénuje?
Musí se učit algoritmy, pak takzvaný „look-ahead“ což je předvídání tahů napřed. Několik tahů musíme mít dopředu vymyšlených, co budeme dělat za tahy. Ne vždy na čas, pokud je to vždy na čas, tak nezjišťujeme nové možnosti, jak to složit rychleji.
Ale máš pořád jednu techniku? Pořád jedny a ty samé tahy?
Dá se to tak říct, ale první dvě vrstvy jsou intuitivní, ale je to těžký takhle vysvětlit.
Já si pamatuji z dětství, že jsem se to učila tak dlouho nazpaměť, až jsem se to naučila. Ale ryze mechanicky. Ale pořád musely být tytéž tahy. Nezkoušela jsem jiné tahy, to by mě rozhodilo.
Ono při poslední vrstvě, té třetí, tam jsou algoritmy, to se dělá pořád stejně. Je 57 možností na orientování vrchní vrstvy a potom 21 na proházení. To v podstatě umím, tyhle možnosti. Ale potom ty první dvě vrstvy jsou intuitivní, a to, jak se kdo naučí skládat a zjišťuje, to je právě to. Kdo to skládá jenom na čas tak se ty možnosti nenaučí. Ty možnosti se dají naučit, jak jsou a dá se to rozložit na nejmenší počet tahů. Čím víc tahů, tím rychleji se to dá složit.
A v tom jsi taky závodil?
Nezávodil, nemám kvůli bruslení o víkendech čas a ani mě ton nějak netáhne. Úroveň na závodění mám, ale nějak se mi do toho nechce.
Kolik je v tvé kategorii nejlepší čas?
Tam myslím, že kategorie nejsou.
Ne?
Ne. To je právě jedna kategorie a všichni soupeří pro ti sobě. V České republice je rekord kolem 5 s. Takže brusle jsou lepší než Rubikova kostka?
To jo.
Adriane, děkuji ti za rozhovor a držím ti palce, abys získal Zlatý oříšek čtenářů ABC. Ahoj.
Na shledanou.
