Jedna holka za mnou pořád dolézá

Ahoj Mourrisone. Ve třídě máme jednu holku, která za mnou pořád chodí, sedá si vedle mě u oběda a dokonce se mnou sedí skoro na každý předmět v lavici. Tu holku nemá nikdo ze třídy rád a všichni si myslí, že s tou holkou kamarádím, ale já přece nebudu kamarádit s někým, kdo mi nadává sprostě. Kvůli té holce se mnou nikdo nekamarádí a já nejsem schopná jim vysvětlit, že s ní nekamarádím. Nechápu, proč za mnou pořád chodí, když má spoustu kamarádů na 1. stupni. Jak mám ostatním vysvětlit, že s ní nekamarádím? Předem díky za odpověď. Alice

Odpověď

Ahoj Alice, tak si říkám, proč za tebou ta holka pořád chodí a proč ji nemá nikdo ve třídě rád. Zkus se vžít do její situace, jak jí asi je. Nikdo jí nemá rád a nechce s ní mít nic společného – to musí být hodně nepříjemné. Musí se u vás ve třídě cítit osamoceně. Třeba se těmi sprostými nadávkami jenom brání, chce ze sebe dělat drsňačku, aby na sebe upozornila a aby se s ní někdo začal bavit. Když jsi s ní tak často, zkus o tom zavést řeč. Řekni jí, že ji chápeš, jak se cítí, ale že sprostými slovy si holky ve vaší třídě na svojí stranu nenakloní. Můžeš ji pomoct její chování změnit, každý jsme totiž úplně jiný a někdo se neumí zapojit do kolektivu stejně starých vrstevníků. Říkáš, že má spoustu kamarádů na 1. stupni, asi je ještě dětská a lépe si s nimi rozumí. Ale to přeci ještě neznamená, že je špatná. Když nic z toho nepomůže, zkus si ve třídě vybrat holku, která je tvé povaze podobné a s tou si o všem promluv a možná se mezi vámi vyklube prima kamarádství.

Sdílej

13. února 2013

Byla jsem poslušná, ale teď už nechci

Ahoj Mourrisone, jako malá jsem vždycky byla hrozně poslušná, chodila s rodiči na všechny jejich akce, chovala jsem se jako oni, hodně jsem se jim svěřovala atd., ale teď už to dělat nechci. Mám ve škole kamarády, kterým věřím tisíckrát víc, a taky je mi příjemnější mluvit s nimi, protože kdykoli se snažím se mámě s něčím svěřit, aby nebyla smutná, že na ni kašlu, tak to promění v lekci. To moji kamarádi nedělají. Nebo jdu třeba na oslavu narozenin nějaké mé kamarádky a máma zas žárlí, že trávím moc času s kamarády a málo s rodiči. Ale to co mě štve nejvíc, je, jak mi pořád připomínají, jak jsem byla jako malá lepší, a neustále na to naráží. Třeba dřív jsem poslouchala audioknihy a teď radši písničky, a vždycky když poslouchám písničky, tak táta řekne něco jako: "Dřív to byl Hurvínek a teď tohle" a podobný věci, a já mám pocit, že jsem je zklamala. Že už nejsem ta poslušná malá holčička, která dělá vše, co oni chtějí. Mám i vlastní život a názory, a oni si na to nedokážou zvyknout. Omlouvám se za dlouhou zprávu, děkuju moc za odpověď.

Strašně na ní žárlím a nemůžu si pomoct

Ahoj Mourrisone, chtěl bych se tě na něco zeptat. Moje holka bydlí na druhém konci Prahy, a tak se nemůžeme tak často vídat. Jenže já se bojím, aby se nezamilovala do někoho jinýho, ale nechci jí pořád volat a hlídat a vyptávat se, co dělala a tak. Strašně na ní žárlím a nemůžu si pomoct. Co mám dělat, Dalibor

Archív