Odpověď

Ahoj Denisi, přesně tohle jsem si prožil se svými kočičími bráchy. Buď jsem je musel hlídat nebo si s nimi hrát. A víš co zabralo? Když jsem si v klidu s rodiči promluvil. Řekl jsem jim, že už jsem přeci jenom o dost starší než oni a že mě ty jejich hry zas tak moc nebaví. Samozřejmě jsem nabídnul, že je občas rád pohlídám, že si s nimi i pohraju, ale že bych si taky někdy rád buď s mámou nebo s tátou vyšel za zábavou, která patří mému věku. A oni to uznali. Tak být tebou, zkusil bych to samé i s tvými rodiči. A co se týká věčného řevu a otravovaní tvým dvouletým bráchou, budeš to muset ještě nějakou chvíli vydržet. I on vyroste a určitě se stanete kámoši. Mourrison