Máma občas pije a táta se zamiloval do sekretářky

Ahoj Mourrisone, je mi 10 a nemůžu se dočkat dospívání. Ani nevím proč, ale prostě je to tak. Je to celkem trapné a já se nechci ptát rodičů. Mám už 3 voňavky a tolik nemá dokonce ani moje babička, i když to není až tak moc, podle mého názoru. Bohužel Ti musím položit dvojitou otázku, já se totiž nemohla rozhodnout, na co se Tě mám zeptat a co je důležitější. Osobně myslím, že je důležitější ta 2. otázka. Tak teda: moji rodiče se neustále hádají. Maminka je těhotná a přišla měsíc před porodem na to, že ji táta podvádí s jeho 25 letou sekretářkou, ale zase na to přišla tak, že se podívala tátovi do emailu, což si myslím, že se též nedělá. Maminka se ale párkrát za čas opije, tak mám maličko strach, zůstat s ní, ale táta je zase blázen do sportu, i když je právník. Jenže když budu mít sourozence, tak si myslím, že by to maminka neměla s alkoholem přehánět. Já nejsem vůbec rozhodnutá, s kým mám být, jestli s maminkou a se sourozencem, nebo s tátou a jeho paní, což je nejspíše blbost, taky nevím, kdo udělal větší chybu, nebo jak možná tu hádku ještě zachránit, i když myslím, že je asi zbytečné a riskantní namáčet se do věcí dospělých. Tohle je vážně nutné, já už si vážně nevím rady, co s tím. Prosím odpověz, moc Ti děkuji za Tvou odpověď. Sára, DĚKUJI TI STRAŠNĚ MOC:D

Odpověď

Ahoj Sáro, díky ti za důvěru, se kterou se na mě obracíš s tolika problémy. Tak pojďme na ně popořádku. Na tom, že se těšíš na dospívání, není vůbec nic špatného a divného. Jsi už ve věku, kdy se na to tvoje tělo i duše připravuje, ale nesnaž se to nijak svým chováním uspíšit. Užívej si poslední roky opravdového dětství – dospělácké starosti ti neutečou, neboj se. Co se týká tvých rodičů – sama jsi to správně okomentovala – není dobré se namáčet do věcí dospělých. Jen oni totiž vědí, jaký mají mezi sebou vztah a jaké řeší problémy. A i na nich jenom je, jakým způsobem je vyřeší. Ty, jako jejich dcera, jim jen můžeš povědět, jak na tebe celá situace v rodině působí, co prožíváš a čím se trápíš. Oni si to možná ani neuvědomují, že ti svých chováním ubližují. Pokud o tom s tebou nebudou chtít mluvit (i to se může stát – zvláště když si rodiče nevědí rady), nestyď se ve svém okolí najít někoho dospělého (školního psychologa, babičku, atd.), komu se svěříš. Držím ti palce, Mourrison.

Sdílej

19. prosince 2013

Rodiče mě nutí lhát, co mám dělat?

Ahoj Mourrisone, chtěl bych se tě zeptat na takovou tajnou věc. Máma a táta říkaj, že nemáme žádný peníze a že děda je bohatej. Vždycky, když něco chci, tak mi říkaj, ať zavolám dědovi, ale že nesmím říct, že to říkali oni. Děda jim někdy peníze dá a někdy nedá a já nevím proč. Mám dědu rád a nechci mu lhát, ale když tu věc fakt chci, tak mu lžu. Pak mě to to trápí. Co mám dělat?

Chci pracovat v zahradnictví, ale nechci zklamat rodiče

Ahoj Mourrisone, máma a táta mají vysokou školu a strašně by si přáli, abych ji taky vystudovala. Jenže mně se nechce učit, navíc mám hrozně ráda kytičky a chtěla bych pracovat někde v zahradnictví. Vždycky když jdu ze školy, tak se zastavím v jednom u našeho baráku a je mi tam dobře. Co mám dělat, když nechci naše zklamat? Gábina

Mohu si vydělávat prodejem svých výrobků?

Ahoj Mourrisone, chtěla bych se na něco zeptat. Chtěla bych si vydělat na dárky na vánoce, a tak jsem začala dělat takové malé andělíčky z korálků. Myslíš, že bych je mohla prodávat? Ptám se proto, že tady píšeš, že brigády jsou u nás povolený od 15, a mě je teprve 14. Díky, Fanynka

Na chvíli jsme se rozešli a já to nezvládla

Ahoj Mourrisone, Mám takového kamaráda, budeme mu říkat Lukáš. Lukáš je hrozně vřelý člověk, a můj nejlepší kamarád. Abych zkrátila příběh, asi před rokem a půl jsme se nějak víc začali bavit, a asi před 10 měsíci mi řekl, že mě miluje (předpokládala jsem, že platonicky) a od té doby to často říkal. Já jsem nechtěla nějak spěchat a nejdřív jsem si to chtěla promyslet. Ale on mě tak často objímal, byl ke mně tak milý, že bylo nemožný se nezamilovat. Tak jsem mu to řekla taky. Chvíli to bylo fakt super. Ale potom jsem si začala všímat, že je ovlivněn spolužáky, a dělá si srandu z jiných a děla absolutně neakceptovatelný „vtipy". Vždycky jsem mu to řekla, on se omluvil a pak zase. Jednou to ale opravdu přehnal a tak jsem mu napsala. A tentokrát mi fakt neslušně napsal, ať se do toho nepletu a že jsem... Hodně mě to zamrzelo a hodně jsem brečela, a litovala jsem, že jsem se kdy zamilovala do takového idiota. Ale nebavit se s ním mi fakt nedělalo dobře, nemohla jsem spát ani jíst, smát se, a obecně jsem byla úplně bez energie. Chyběl mi. A dneska už jsem byla úplně na pokraji sil, a řekla jsem si, kašlu na to, a o přestávce jsem za ním šla a řekla jsem mu, že mi chybí. On mě objal, řekl mi, že mě miluje a wow všechno bylo vyřešeno. Ale mně to přijde šíleně nedořešený, a mám pocit, že jsem to úplně pokazila. Mám pocit, že mě doopravdy nemiluje, že to jen tak říkal, protože celou dobu co jsme se nebavili, to vypadalo jako by mu to bylo úplně jedno. Mrzí mě ta situace, a myslím si, že jsem to vyřešila špatně, ale zároveň to bez něho vůbec nedávám. Omlouvám se za dlouhý vzkaz. Maruška, 14 let

Archív