Chtěla bych se stát herečkou, ale bojím se to říct rodičům

Ahoj Mourisone, (Cléo, Tukie, a redakce). Chtěla bych se zeptat na jednu věc. Ze všeho nejvíc si přeju stát se herečkou. Vím, co bych pro to měla asi udělat (zkoušet třeba nějaké castingy, pak jsou tu školy a tak dále). Já jen chodím na dramaťák v ZUŠ, ale docela mi to jde. Teď jde ale o to, že nevím, jak to mám říct rodičům. Jsem v sedmé, takže půjdu za dva roky na střední a chtěla bych se herectví věnovat. Poradíš mi, prosím, jak jim to mám říct? Bára, 12 let

Odpověď

Ahoj Báro, ze všeho nejvíc tě chválím za to, že víš, co chceš. To je vždycky padesát procent úspěchu. Je fajn, že sis zjistila i to, co pro to musíš dělat. Určitě by bylo dobré, s tím rodiče pomalu seznamovat. Každý rodič má totiž jistou představu o povolání svého dítěte a věř, že se často liší od vašich představ. Budeš muset také rodičům svůj zájem dokázat (že to není jen takový rozmar) a to tím, že opravdu začneš na sobě pracovat (určitě ti tvoje vedoucí v ZUŠ poradí). Pokud se chceš stát profesionální herečkou, je dobré vystudovat konzervatoř. Ale abych pravdu řekl, daleko lepší by byla jakákoli střední škola a při ní třeba často navštěvovat různé herecké semináře, kurzy, atd. Ne každá herečka najde v životě uplatnění a z herecké konzervatoře bys mohla mít potom problém, najít nějaké zaměstnání. Pokud bys přistoupila na tuto variantu, myslím si, že ti rodiče v herectví bránit nebudou. Mourrison

Sdílej

16. ledna 2014

Byla jsem poslušná, ale teď už nechci

Ahoj Mourrisone, jako malá jsem vždycky byla hrozně poslušná, chodila s rodiči na všechny jejich akce, chovala jsem se jako oni, hodně jsem se jim svěřovala atd., ale teď už to dělat nechci. Mám ve škole kamarády, kterým věřím tisíckrát víc, a taky je mi příjemnější mluvit s nimi, protože kdykoli se snažím se mámě s něčím svěřit, aby nebyla smutná, že na ni kašlu, tak to promění v lekci. To moji kamarádi nedělají. Nebo jdu třeba na oslavu narozenin nějaké mé kamarádky a máma zas žárlí, že trávím moc času s kamarády a málo s rodiči. Ale to co mě štve nejvíc, je, jak mi pořád připomínají, jak jsem byla jako malá lepší, a neustále na to naráží. Třeba dřív jsem poslouchala audioknihy a teď radši písničky, a vždycky když poslouchám písničky, tak táta řekne něco jako: "Dřív to byl Hurvínek a teď tohle" a podobný věci, a já mám pocit, že jsem je zklamala. Že už nejsem ta poslušná malá holčička, která dělá vše, co oni chtějí. Mám i vlastní život a názory, a oni si na to nedokážou zvyknout. Omlouvám se za dlouhou zprávu, děkuju moc za odpověď.

Strašně na ní žárlím a nemůžu si pomoct

Ahoj Mourrisone, chtěl bych se tě na něco zeptat. Moje holka bydlí na druhém konci Prahy, a tak se nemůžeme tak často vídat. Jenže já se bojím, aby se nezamilovala do někoho jinýho, ale nechci jí pořád volat a hlídat a vyptávat se, co dělala a tak. Strašně na ní žárlím a nemůžu si pomoct. Co mám dělat, Dalibor

Archív