Dívám se na filmy pro děti a ostatní se mi smějí

Zdravím Mourrisona a celou redakci, chtěl bych se zeptat, jak mám vyřešit jeden svůj osobní problém. Asi před rokem, možná víc, jsem se začal dívat na anglický animovaný seriál Můj malý pony: Přátelství je magické. Prvních pár týdnu se mi to povedlo držet v tajnosti, ale potom to prasklo a já ztratil tolik lidí, kterým se dalo věřit, a ještě přišel posměch. Od té doby jsem si řekl, že není už co ztratit a začal jsem to, že se dívám na poníky, dávat plně najevo. Jenže ztracené kamarády mi to nevrátilo, ale vytvořil jsem si pár dobrých známostí, které však kamarády nenahradí. Takže, jak získat nové přátele, nebo znovu najít ty staré? Marek, 15 let

Odpověď

Ahoj Marku, na tom, že se díváš na animovaný seriál, není vůbec nic zvláštního, ani špatného. Tuto zálibu mají i mnozí dospělí. A náhodou jsi u mě velký frajer, že ses k tomu přiznal. Ale ruku na srdce. Myslíš si, že ten, který tě kvůli takovému koníčku opustil, byl tvůj přítel? Já myslím, že ne. Že to byl jen nevyzrálý kluk (nebo holka), který neuměl druhého přijmout takového, jaký je (i s jeho koníčky a zálibami). Tobě by určitě také nevadilo, kdyby se ostatní třeba každý den dívali na Šmouly, Pokémony, apod. Možná by bylo nejlepší, aby ses porozhlédnul po svém okolí a začal sis svoje přátelé vybírat ve světě, ve kterém budou holky a kluci se stejnými, nebo alespoň podobnými zájmy. Nejenže budete mít společné zážitky, ale budete si mít i o čem povídat. Mourrison

Sdílej

19. ledna 2014

Byla jsem poslušná, ale teď už nechci

Ahoj Mourrisone, jako malá jsem vždycky byla hrozně poslušná, chodila s rodiči na všechny jejich akce, chovala jsem se jako oni, hodně jsem se jim svěřovala atd., ale teď už to dělat nechci. Mám ve škole kamarády, kterým věřím tisíckrát víc, a taky je mi příjemnější mluvit s nimi, protože kdykoli se snažím se mámě s něčím svěřit, aby nebyla smutná, že na ni kašlu, tak to promění v lekci. To moji kamarádi nedělají. Nebo jdu třeba na oslavu narozenin nějaké mé kamarádky a máma zas žárlí, že trávím moc času s kamarády a málo s rodiči. Ale to co mě štve nejvíc, je, jak mi pořád připomínají, jak jsem byla jako malá lepší, a neustále na to naráží. Třeba dřív jsem poslouchala audioknihy a teď radši písničky, a vždycky když poslouchám písničky, tak táta řekne něco jako: "Dřív to byl Hurvínek a teď tohle" a podobný věci, a já mám pocit, že jsem je zklamala. Že už nejsem ta poslušná malá holčička, která dělá vše, co oni chtějí. Mám i vlastní život a názory, a oni si na to nedokážou zvyknout. Omlouvám se za dlouhou zprávu, děkuju moc za odpověď.

Strašně na ní žárlím a nemůžu si pomoct

Ahoj Mourrisone, chtěl bych se tě na něco zeptat. Moje holka bydlí na druhém konci Prahy, a tak se nemůžeme tak často vídat. Jenže já se bojím, aby se nezamilovala do někoho jinýho, ale nechci jí pořád volat a hlídat a vyptávat se, co dělala a tak. Strašně na ní žárlím a nemůžu si pomoct. Co mám dělat, Dalibor

Archív