Táta nemá pochopení

Ahoj Mourrisone, mám problém se svým tátou. Kdykoliv přijdu domů s trojkou (já nepatřím mezi nejchytřejší), hned se na mě vzteká, začne na mě křičet a ani mě nenechá domluvit. Přitom se ve škole snažím, jak nejvíc můžu. Pak mě nutí celý den se učit, přitom se ani nesnaží nějak projevit snahu o pochopení. S mámou je to jiné. Ta je hodná a skutečně se raduje, když přinesu jedničku, ale táta mě i v tomto případě stejně nutí se učit. Na to už jsem si sice zvykl, ale ani mi nepovolí počítač. Nevím jak ho donutit, aby na mě nebyl tak zlý. Předem děkuji za odpověď. P.S: Ábíčko je jediný časopis, se kterým se aspoň trochu odreaguji.

Odpověď

Milý anonyme, jsem moc rád, že se stalo ábíčko tvým věrným a každodenním kamarádem. Můžeš se na nás kdykoli obrátit. Tvůj tatínek má pravděpodobně na tebe velké nároky, možná dokonce větší, než které jsi schopen sám splnit. A to by měl taťka co nejdříve pochopit. Nejdříve zkus poprosit maminku, aby mu to vysvětlila. Nikdo jiný tě nezná lépe než tvoji rodiče a sami by měli odhadnout tvoje možnosti. Taky by se mohli poradit i s tvojí třídní učitelkou. Všichni tři by mohli odhadnout, kde je v tvém učení zakopaný pes. Třeba se při učení nesoustředíš, neumíš se učit, nerozumíš učivu atd. To všechno může vést k těm prokletým (a možná i zbytečným) trojkám. Táta to s tebou určitě myslí dobře, chce, abys mohl v životě dělat to, co tě baví a proto je na tebe náročný. Věřím, že spolu nakonec najdete společnou řeč. Mourrison

Sdílej

10. března 2014

Byla jsem poslušná, ale teď už nechci

Ahoj Mourrisone, jako malá jsem vždycky byla hrozně poslušná, chodila s rodiči na všechny jejich akce, chovala jsem se jako oni, hodně jsem se jim svěřovala atd., ale teď už to dělat nechci. Mám ve škole kamarády, kterým věřím tisíckrát víc, a taky je mi příjemnější mluvit s nimi, protože kdykoli se snažím se mámě s něčím svěřit, aby nebyla smutná, že na ni kašlu, tak to promění v lekci. To moji kamarádi nedělají. Nebo jdu třeba na oslavu narozenin nějaké mé kamarádky a máma zas žárlí, že trávím moc času s kamarády a málo s rodiči. Ale to co mě štve nejvíc, je, jak mi pořád připomínají, jak jsem byla jako malá lepší, a neustále na to naráží. Třeba dřív jsem poslouchala audioknihy a teď radši písničky, a vždycky když poslouchám písničky, tak táta řekne něco jako: "Dřív to byl Hurvínek a teď tohle" a podobný věci, a já mám pocit, že jsem je zklamala. Že už nejsem ta poslušná malá holčička, která dělá vše, co oni chtějí. Mám i vlastní život a názory, a oni si na to nedokážou zvyknout. Omlouvám se za dlouhou zprávu, děkuju moc za odpověď.

Strašně na ní žárlím a nemůžu si pomoct

Ahoj Mourrisone, chtěl bych se tě na něco zeptat. Moje holka bydlí na druhém konci Prahy, a tak se nemůžeme tak často vídat. Jenže já se bojím, aby se nezamilovala do někoho jinýho, ale nechci jí pořád volat a hlídat a vyptávat se, co dělala a tak. Strašně na ní žárlím a nemůžu si pomoct. Co mám dělat, Dalibor

Archív