I když se na mě občas usměje, stejně nevím, jak ji oslovit

Ahoj Mourrisone, potřebuju poradit. Ve škole se mi líbí jedna spolužačka (je jí 13 a je asi o půl roku starší). To, že se mi líbí, ví snad celá třída zásluhou mého (kdysi nejlepšího) kamaráda. Potřebuju poradit v tom, jak ji oslovit, protože se vždycky strašně stydím. Vždycky, když jí chci říct, že jí to sluší a není kolem ní ani jedna kamarádka (což je vzácně), tak se začnu stydět a nic jí neřeknu. Zatím jsem se zmohl pouze na to, že jsem jí ráno řekl ahoj. A abych řekl pravdu, přijde mi, že se jí trošku líbím, protože se mi tak jednou denně stane, že když se na ni koukám, tak se na mě podívá, ale hned zase sklopí oči, a tohle proběhne asi třikrát. A přijde mi, že se na mě i usmívá. Předem ti děkuji za odpověď a pozdravuj Cléo a Tukieho. Tomáš, 12 let P.S.: ABC je skvělej časopis P.S.2: Adresu a jiné kontaktní údaje neposílám naschvál, protože o žádný dárek nestojím a stejně je jím pro mě tvoje odpověď. P.S.3: Prosím tě, hlavně můj dopis neotiskuj v časopise.

Odpověď

Ahoj Tomáši, moc si vážím nejen tvojí pochvaly, ale i poznámky, že největší odměna je pro tebe moje odpověď. Tak tady je. Ze všeho nejdřív ti musím říct, že máš docela dobře nakročeno. Evidentně svojí vyvolené nejsi lhostejný, protože to by o tebe ani pohledem nezavadila a navíc bys to cítil. To, že se stydíš, je v pořádku. Se studem se potýkají i dospělí muži a budeš se divit, některým holkám se to naopak líbí. Ne každý miluje suverénní frajírky. Zkus si zjistit, o co se tvoje vysněná zajímá a to si malinko nastuduj. Místo toho abys jí řekl, že jí to sluší, tak ji můžeš okouzlit nějakými znalostmi nebo novinkami z oboru jejího zájmu. Konverzace bude započatá a na nějaké ty něžnosti může přijít vhodná chvíle až později. Držím ti palce, Mourrison

Sdílej

13. března 2014

Rodiče mě nutí lhát, co mám dělat?

Ahoj Mourrisone, chtěl bych se tě zeptat na takovou tajnou věc. Máma a táta říkaj, že nemáme žádný peníze a že děda je bohatej. Vždycky, když něco chci, tak mi říkaj, ať zavolám dědovi, ale že nesmím říct, že to říkali oni. Děda jim někdy peníze dá a někdy nedá a já nevím proč. Mám dědu rád a nechci mu lhát, ale když tu věc fakt chci, tak mu lžu. Pak mě to to trápí. Co mám dělat?

Chci pracovat v zahradnictví, ale nechci zklamat rodiče

Ahoj Mourrisone, máma a táta mají vysokou školu a strašně by si přáli, abych ji taky vystudovala. Jenže mně se nechce učit, navíc mám hrozně ráda kytičky a chtěla bych pracovat někde v zahradnictví. Vždycky když jdu ze školy, tak se zastavím v jednom u našeho baráku a je mi tam dobře. Co mám dělat, když nechci naše zklamat? Gábina

Mohu si vydělávat prodejem svých výrobků?

Ahoj Mourrisone, chtěla bych se na něco zeptat. Chtěla bych si vydělat na dárky na vánoce, a tak jsem začala dělat takové malé andělíčky z korálků. Myslíš, že bych je mohla prodávat? Ptám se proto, že tady píšeš, že brigády jsou u nás povolený od 15, a mě je teprve 14. Díky, Fanynka

Na chvíli jsme se rozešli a já to nezvládla

Ahoj Mourrisone, Mám takového kamaráda, budeme mu říkat Lukáš. Lukáš je hrozně vřelý člověk, a můj nejlepší kamarád. Abych zkrátila příběh, asi před rokem a půl jsme se nějak víc začali bavit, a asi před 10 měsíci mi řekl, že mě miluje (předpokládala jsem, že platonicky) a od té doby to často říkal. Já jsem nechtěla nějak spěchat a nejdřív jsem si to chtěla promyslet. Ale on mě tak často objímal, byl ke mně tak milý, že bylo nemožný se nezamilovat. Tak jsem mu to řekla taky. Chvíli to bylo fakt super. Ale potom jsem si začala všímat, že je ovlivněn spolužáky, a dělá si srandu z jiných a děla absolutně neakceptovatelný „vtipy". Vždycky jsem mu to řekla, on se omluvil a pak zase. Jednou to ale opravdu přehnal a tak jsem mu napsala. A tentokrát mi fakt neslušně napsal, ať se do toho nepletu a že jsem... Hodně mě to zamrzelo a hodně jsem brečela, a litovala jsem, že jsem se kdy zamilovala do takového idiota. Ale nebavit se s ním mi fakt nedělalo dobře, nemohla jsem spát ani jíst, smát se, a obecně jsem byla úplně bez energie. Chyběl mi. A dneska už jsem byla úplně na pokraji sil, a řekla jsem si, kašlu na to, a o přestávce jsem za ním šla a řekla jsem mu, že mi chybí. On mě objal, řekl mi, že mě miluje a wow všechno bylo vyřešeno. Ale mně to přijde šíleně nedořešený, a mám pocit, že jsem to úplně pokazila. Mám pocit, že mě doopravdy nemiluje, že to jen tak říkal, protože celou dobu co jsme se nebavili, to vypadalo jako by mu to bylo úplně jedno. Mrzí mě ta situace, a myslím si, že jsem to vyřešila špatně, ale zároveň to bez něho vůbec nedávám. Omlouvám se za dlouhý vzkaz. Maruška, 14 let

Archív