Mamča nesnáší mého kluka
Ahoj Mourrisone, asi rok a tři čtvrtě zpátky jsem se přes jednu uměleckou komunitu seznámila se svým současným přítelem. Jemu tehdy bylo 21, mně něco přes 14. O rok později jsme se setkali naživo a teď už jsme spolu skoro půl roku. Před ním jsem s nikým nechodila, vždycky se mi líbili spíše starší kluci. Problém nastal, když k nám na týden o prázdninách přijel a já ho představila mamince a babičce. Poté, co odjel, mamce začal vadit. Vadí jí, že je o 6 a půl roku starší, že za mě platí, myslí si, že mi chce jen ublížit a pak opustit - a pořád dokola mi říká že: "To ti nevydrží" (je totiž od Brna mezitím co já jsem z Ostravy), "Najdeš si jiného", "My si první lásky nebereme" a podobně. Já jsem z toho potom smutná, protože se máme opravdu rádi a jsme spolu šťastní. Když jsem u něj doma, je to úplně něco jiného - jeho tatínek i babička mě mají rádi a "fandí" nám. I my děláme vše pro to, aby nám náš vztah vydržel a mohli jsme spolu už zůstat napořád (pokud to vyjde, po mé maturitě se chceme vzít). Jsou přece páry, které jsou spolu od střední a podobně a jsou spolu doteď.
Poraď mi prosím, co mám dělat, aby ho mamka přestala nesnášet? Jsem z toho už vážně nešťastná. A myslíš si, že pokud spolu budeme mluvit o problémech a řešit je apod., mohlo by nám to vydržet?
Děkuji za odpověď, Jarča, 16 let.
Odpověď
Ahoj Jarčo, díky za důvěru. Je pravda, že tu odpovídám převážně holkám a klukům tak do patnácti let, ale udělám výjimku. Myslím si, že není pravda, že by maminka tvého kluka nesnášela, jen má zkrátka o tebe veliký strach (jako každá máma). Bojí se, aby ti tvůj kluk neublížil (třeba ošklivým rozchodem), abys třeba jako příliš mladá nepřišla do jiného stavu (nevím, jak dalece o těchto intimních věcech s maminkou mluvíte), abys dodělala školu a třeba by si přála, abys šla i na vysokou. Nesmíš se mamce divit, nebyla bys bohužel první ani poslední, komu by se něco podobného přihodilo. Ale na druhou stranu musím přiznat, že znám i spoustu párů, které spolu začali chodit v raném věku a i nadále spolu mají krásný vztah – je to hodně individuální a nejde to paušalizovat. Být tebou, promluvil bych si v klidu s maminkou – řekl bych jí, že moc dobře její strach a obavy chápeš, že jsi vlastně za ně vděčná (je to koneckonců také projev lásky) a že se pokusíš všechny její obavy vyvrátit. A tvoje otázka na závěr – myslím si, že dobrý vztah opravdu může vydržet, zvláště když spolu lidé mluví a zavčas si veškerá nedorozumění vysvětlí. Držím ti palce, ať si svůj vztah k příteli i k mamince pěstuješ co nejlépe. Mourrison