Mamča nesnáší mého kluka

Ahoj Mourrisone, asi rok a tři čtvrtě zpátky jsem se přes jednu uměleckou komunitu seznámila se svým současným přítelem. Jemu tehdy bylo 21, mně něco přes 14. O rok později jsme se setkali naživo a teď už jsme spolu skoro půl roku. Před ním jsem s nikým nechodila, vždycky se mi líbili spíše starší kluci. Problém nastal, když k nám na týden o prázdninách přijel a já ho představila mamince a babičce. Poté, co odjel, mamce začal vadit. Vadí jí, že je o 6 a půl roku starší, že za mě platí, myslí si, že mi chce jen ublížit a pak opustit - a pořád dokola mi říká že: "To ti nevydrží" (je totiž od Brna mezitím co já jsem z Ostravy), "Najdeš si jiného", "My si první lásky nebereme" a podobně. Já jsem z toho potom smutná, protože se máme opravdu rádi a jsme spolu šťastní. Když jsem u něj doma, je to úplně něco jiného - jeho tatínek i babička mě mají rádi a "fandí" nám. I my děláme vše pro to, aby nám náš vztah vydržel a mohli jsme spolu už zůstat napořád (pokud to vyjde, po mé maturitě se chceme vzít). Jsou přece páry, které jsou spolu od střední a podobně a jsou spolu doteď. Poraď mi prosím, co mám dělat, aby ho mamka přestala nesnášet? Jsem z toho už vážně nešťastná. A myslíš si, že pokud spolu budeme mluvit o problémech a řešit je apod., mohlo by nám to vydržet? Děkuji za odpověď, Jarča, 16 let.

Odpověď

Ahoj Jarčo, díky za důvěru. Je pravda, že tu odpovídám převážně holkám a klukům tak do patnácti let, ale udělám výjimku. Myslím si, že není pravda, že by maminka tvého kluka nesnášela, jen má zkrátka o tebe veliký strach (jako každá máma). Bojí se, aby ti tvůj kluk neublížil (třeba ošklivým rozchodem), abys třeba jako příliš mladá nepřišla do jiného stavu (nevím, jak dalece o těchto intimních věcech s maminkou mluvíte), abys dodělala školu a třeba by si přála, abys šla i na vysokou. Nesmíš se mamce divit, nebyla bys bohužel první ani poslední, komu by se něco podobného přihodilo. Ale na druhou stranu musím přiznat, že znám i spoustu párů, které spolu začali chodit v raném věku a i nadále spolu mají krásný vztah – je to hodně individuální a nejde to paušalizovat. Být tebou, promluvil bych si v klidu s maminkou – řekl bych jí, že moc dobře její strach a obavy chápeš, že jsi vlastně za ně vděčná (je to koneckonců také projev lásky) a že se pokusíš všechny její obavy vyvrátit. A tvoje otázka na závěr – myslím si, že dobrý vztah opravdu může vydržet, zvláště když spolu lidé mluví a zavčas si veškerá nedorozumění vysvětlí. Držím ti palce, ať si svůj vztah k příteli i k mamince pěstuješ co nejlépe. Mourrison

Sdílej

24. září 2014

Nesnesu mlaskání rodičů

Ahoj Mourrisone, mám takový hodně zvláštní problém. Kdykoli večeřím s rodiči, nedokážu snést mlaskání, nebo jakékoli jiné zvuky. Vadí mi to i třeba u kamarádů, ale u rodičů je to natolik, že mě bolí hlava, a jsem neuvěřitelně vzteklá. To pak samozřejmě zničí atmosféru. Vždycky se snažím dýchat a nevnímat to, ale prostě to nedokážu. Když jsem byla mladší, snažila jsem se na to mámu nějak citlivě upozornit, ale ona mi jen vynadala, že je moc pozoruju. Tohle zní opravdu blbě, ale já to prostě nesnesu. Moc se omlouvám za divný dopis, děkuju moc za odpověď.

Jak poznám, že se líbím holce ze školy?

Ahoj Mourrisone, chtěl bych se na něco zeptat. Myslím, že se ve škole líbím jedné holce. Ona chodí do 8. třídy, tedy je ode mě mladší o rok. Když se na ni kouknu, tak občas se koukne na mě. Vyprávěl jsem si s ní jenom jednou, když mi podávala knihu. Děkuji Alex

Kamarádku týrá máma

Ahoj Mourrisone, ani nevím, jak se to stalo, ale začala jsem si psát s takovou holkou ze školy, kterou teda znám už dost dlouho, ale nikdy jsme se nebavily. No, a ona mi překvapivě fakt hodně přes zprávy věří, i když o mně absolutně nic neví, přijde mi to trochu zvláštní. Svěřila se mi, i když to asi nebylo moc tajemství, že jsou její rodiče rozvedeni. No, a včera mi napsala, že ji její mamka chce poslat na nějakou jednodenní výpravu na vodě či co, a že ona tam nechce, protože ty lidi tam zná a prý jsou fakt zlí a že ji jednou hodili v oblečení do ledový vody a tak, a ona se mezi nimi necítí dobře, protože ji neberou do kolektivu, a navíc je to na její narozeniny, které ona nechce takhle trávit. Tak jsem jí řekla, ať to mamce nějak rozumně vysvětlí, že to určitě pochopí, ale ona mi odepsala, že to zkoušela, ale že jí ta mamka vyhrožovala, že ji zmlátí, a že se s ní nemá hádat. Prý, že o ní jednou její mamka rozbila vařečku, no a prostě ji mlátí. Ta holka se cítí fakt blbě a řeže se, ale nedělá to pro pozornost nebo cokoli takového, ale aby mohla do nemocnice, aby její mamka si uvědomila, jak jí ubližuje. Já nevím, co mám dělat. Vím, že je blbé lidi takto podezírat, a já jí to věřím, ale co když si vymýšlí? Nebo přehání? Hlavně, já neznám ji, ani její mamku, nic o ní nevím, a chci jí pomoct, ale nevím jak. Řekla bych jí, ať jde ke školní psycholožce, ale ta „vyšetřuje" jen když rodiče podepíšou nějaký papír, což je naprosto stupidní. Taky jsem jí napsala, že by mohla zavolat na linku bezpečí, ale ona nechce, aby na její mamku zavolali policii, protože to by pak musela bydlet s tátou, který jí ale nedokáže zaplatit školné, a teď ji cituji „asi mi víc záleží na mé budoucnosti než na zdraví". No prostě fakt netuším, a omlouvám se za ultra dlouhý dopis, prosím pomoz! Děkuju moc.

Archív