Odpověď

Ahoj Kryštofe, opravdu je mi moc líto, co se stalo a věřím, že je to pro vás všechny nesmírně těžké. Z tvého dopisu je zřejmé, že každý z vás bojujete se smutkem po svém. Tatínek hodně pracuje a maminka pláče. Rodičům poradit nemohu, ale tobě se budu snažit. Ze všeho nejvíc bych ti poradil, abys pláč nezadržoval a vyplakal se kdykoli budeš potřebovat. Třeba i před maminkou. Pověz jí, že ti bratr moc chybí a že si se smutkem nevíš rady. Třeba to spolu daleko lépe zvládnete. Říct to můžeš samozřejmě i tatínkovi (i on by se možná nejraději vyplakal, ale myslí si, že musí být tvrdý a statečný). Pokud budeš mít sílu a odvahu, můžeš o bratrovi mluvit s někým, komu věříš a máš ho rád (kamarád, učitel, babička atd.). Držím ti moc palce, abys svůj smutek zvládl. Mourrison