Odpověď

Ahoj Věrko, z tvého dopisu mám pocit, že prožíváš podobné pocity jako Šíma, kterému jsem odpovídal včera. Jen jsi je popsala jinými slovy. Máš pravdu, že nikdo nemůže doslova a do písmene vědět, jak se cítíš. To víš jenom ty. Některé pocity jsou totiž nesdělitelné a nepřenositelné. Je ale pravda, že o nich můžeš mluvit, popisovat je a svěřovat se člověku, kterému věříš, který se tě bude snažit pochopit a vyslechnout. Každý, kdo ti bude říkat, co máš dělat, bude jen popisovat to, co by dělal nebo může dělat on. Ty si z toho můžeš vzít co je ti blízké, na co máš sílu a chuť. Rozumíš mi? Jsi v pubertě a to člověk prožívá střídavě hluboké pocity – smutek, radost, samotu, vstřícnost atd. V každém případě nezůstávej se svým smutkem sama, uvidíš, kolik máš kolem sebe opravdových přátel. Držím ti palce. Mourrison