Mohu si už vydělávat psaním?

Milý Mourrisone, píšu ti, protože tě chci poprosit o radu. Strašně ráda se zabývám psaním článků, pohádek nebo jen jakýchkoliv příspěvků, ale nikdy jsem nebyla té odvahy své postřehy někam poslat. Každým dnem obdivuji lidi, kteří píší dokonale zajímavé články ať už do novin, nebo třeba k vám do ábíčka. Hodně dlouho jsem o svém koníčku přemýšlela a zjistila jsem, že bych vlastně i ráda někam třeba i pravidelně psala a možná si tím i něco vydělala. Bude mi už 16 let a ano, i v tomhle věku je pro mne časopis ABC plný zajímavých témat a informací, které nejsou jen tak lehce dohledatelné. Obdivuji vaši skvělou redakci, dodáváte každému článku neskutečný elán a myslím, že díky tomu si v nich rádi počtou lidé všeho věku. Ale zpátky k mému dotazu. Jak jsem již zmínila, bude mi už 16, tudíž nějaké ty menší "brigády" bych dělat mohla. I rodiče už na mě tlačí. Já ale nechci dělat jen tak nějakou brigádu. Chtěla bych dělat to, co mě opravdu baví a to je psaní. Vždy jsem vyloženě zbožňovala psaní krátkých příběhů a trochu si polichotím, že ve škole patří mé slohové práce k těm nejlepším. A zde směřuje můj dotaz. Nemohl bys mi nějak poradit, jak můžu svůj talent rozvinout a popřípadě si i něco vydělat? Na internetu jsem už samozřejmě hledala taky, ale skoro všude chtějí jen dospělé lidi s nějakým vyšším vzděláním. Budu velice vděčná za odpověď. :). S pozdravem Adéla, 15 let.

Odpověď

Ahoj Adélo, jsme nesmírně poctěni tím, že i v 16 letech je pro tebe časopis ABC stále zajímavý a také jsme rádi, jak naši práci oceňuješ a hodnotíš. Asi jsi sama z ní vycítila, že nás všechny moc baví. A to je základ pro jakoukoli práci. Takže i ty ve svém psaní pokračuj a piš, piš a zase piš. Bylo by dobré, kdyby ses zúčastnila nějakých literárních soutěží a to proto, aby ses seznámila se stejně starými spisovateli a dostala se do povědomí čtenářů. Pak existují různé kurzy tvůrčího psaní, které vedou zkušení spisovatelé, kteří ti mohou ve tvém rozvoji hodně pomoct. Co se týká různých brigád, nejsem si tak úplně jistý. Všechny články v různých novinách, časopisech procházejí přísným editorským okem a je pravda, že se často nepřijímají i od zkušených redaktorů. Být tebou, zeptal bych se v některých místních novinách ve tvém bydlišti. Pravděpodobně tě nepustí hned k psaní, ale seznámíš se tak a profesemi jako je redaktor, editor, grafik a podobně. Držím ti palce. Mourrison

Sdílej

23. února 2017

Rodiče mě nutí lhát, co mám dělat?

Ahoj Mourrisone, chtěl bych se tě zeptat na takovou tajnou věc. Máma a táta říkaj, že nemáme žádný peníze a že děda je bohatej. Vždycky, když něco chci, tak mi říkaj, ať zavolám dědovi, ale že nesmím říct, že to říkali oni. Děda jim někdy peníze dá a někdy nedá a já nevím proč. Mám dědu rád a nechci mu lhát, ale když tu věc fakt chci, tak mu lžu. Pak mě to to trápí. Co mám dělat?

Chci pracovat v zahradnictví, ale nechci zklamat rodiče

Ahoj Mourrisone, máma a táta mají vysokou školu a strašně by si přáli, abych ji taky vystudovala. Jenže mně se nechce učit, navíc mám hrozně ráda kytičky a chtěla bych pracovat někde v zahradnictví. Vždycky když jdu ze školy, tak se zastavím v jednom u našeho baráku a je mi tam dobře. Co mám dělat, když nechci naše zklamat? Gábina

Mohu si vydělávat prodejem svých výrobků?

Ahoj Mourrisone, chtěla bych se na něco zeptat. Chtěla bych si vydělat na dárky na vánoce, a tak jsem začala dělat takové malé andělíčky z korálků. Myslíš, že bych je mohla prodávat? Ptám se proto, že tady píšeš, že brigády jsou u nás povolený od 15, a mě je teprve 14. Díky, Fanynka

Na chvíli jsme se rozešli a já to nezvládla

Ahoj Mourrisone, Mám takového kamaráda, budeme mu říkat Lukáš. Lukáš je hrozně vřelý člověk, a můj nejlepší kamarád. Abych zkrátila příběh, asi před rokem a půl jsme se nějak víc začali bavit, a asi před 10 měsíci mi řekl, že mě miluje (předpokládala jsem, že platonicky) a od té doby to často říkal. Já jsem nechtěla nějak spěchat a nejdřív jsem si to chtěla promyslet. Ale on mě tak často objímal, byl ke mně tak milý, že bylo nemožný se nezamilovat. Tak jsem mu to řekla taky. Chvíli to bylo fakt super. Ale potom jsem si začala všímat, že je ovlivněn spolužáky, a dělá si srandu z jiných a děla absolutně neakceptovatelný „vtipy". Vždycky jsem mu to řekla, on se omluvil a pak zase. Jednou to ale opravdu přehnal a tak jsem mu napsala. A tentokrát mi fakt neslušně napsal, ať se do toho nepletu a že jsem... Hodně mě to zamrzelo a hodně jsem brečela, a litovala jsem, že jsem se kdy zamilovala do takového idiota. Ale nebavit se s ním mi fakt nedělalo dobře, nemohla jsem spát ani jíst, smát se, a obecně jsem byla úplně bez energie. Chyběl mi. A dneska už jsem byla úplně na pokraji sil, a řekla jsem si, kašlu na to, a o přestávce jsem za ním šla a řekla jsem mu, že mi chybí. On mě objal, řekl mi, že mě miluje a wow všechno bylo vyřešeno. Ale mně to přijde šíleně nedořešený, a mám pocit, že jsem to úplně pokazila. Mám pocit, že mě doopravdy nemiluje, že to jen tak říkal, protože celou dobu co jsme se nebavili, to vypadalo jako by mu to bylo úplně jedno. Mrzí mě ta situace, a myslím si, že jsem to vyřešila špatně, ale zároveň to bez něho vůbec nedávám. Omlouvám se za dlouhý vzkaz. Maruška, 14 let

Archív