Pořád se musím hlásit mámě

Ahoj Mourrisone, potřebuju se s tebou poradit o jedné věci. Je mi 16 let, skoro 17, školu mám 60 km od domova, tudíž kamarády trošku z ruky. Ale když chci za nimi jet, musím mámě říct kam jedu, v kolik se vrátím a podobně. Chápu že má o mě strach, ale když poslouchám kamarády, který prostě vypadnou z baráku a vrátí se, tak se cítím prostě blbě. Může se stát, že se s kamarády trošku zakecám a přijedu později. To pak musím zdůvodňovat. Nebo že chci přespat u kamaráda, taky to je problém... Nedělá mi problém říct kam jedu, ale prostě je tu ten tlak, že se musím vrátit v určitou hodinu a je mi blbé opustit kamarády a říct jim tento "trapný" důvod, přitom jsem pořád na telefonu. Třeba návrat po desáté nepřichází v úvahu. Jako introvert si vážím každé chvilky být s lidmi, které mám rád, ale matka mi to lehce komplikuje. Nikdy nebyl problém, vždy jsem se vrátil, chápu, že má o mě strach, ale vždyť za rok jsem plnoletej. Já ještě nebyl na diskotéce nebo podobných akcích kam mladí chodí... Tohle "držení" doma se podepsalo maximálně tak na nadprůměrných studijních výsledcích, ale pořád by pro mě byla škola prioritní před kamarády. Ale neustálé výslechy, kde jsem byl a co jsem dělal, mě jaksi nebaví. Snad jsem řekl vše, co jsem měl na srdci :) Honza, 16 let

Odpověď

Ahoj Honzo, děkuji ti za projevení důvěry. Abych pravdu řekl, rozumím a chápu jak tebe tak i maminku. Nezmiňuješ se vůbec o tátovi (ve kterém bys třeba mohl mít oporu), takže předpokládám, že žijete s maminkou sami. A tady je možná zakopaný pes. Maminka je na tebe fixovaná a má o tebe určitě nepředstavitelný strach. Některým rodičům trvá déle „odstřihnout tzv. pupeční šňůru“ a přijmout, že jejich dítě už je pomalu dospělé. Ty to bohužel pochopíš až v době, kdy budeš mít svoje děti – poznáš, co to je rodičovský strach. Nicméně jsi mi svoje pocity krásně popsal, a přesně takto bys je mohl sdělit i mamince. Začni s tím, že si její strach o tebe moc dobře uvědomuješ, že ničeho nebudeš zneužívat, ale že bys potřeboval být někdy s kamarády déle. V takovém případě jí napíšeš sms, kdy se vrátíš (aby mohla být v klidu). Věřím, že to pochopí a přijme. Mourrison

Sdílej

16. června 2017

Nesnesu mlaskání rodičů

Ahoj Mourrisone, mám takový hodně zvláštní problém. Kdykoli večeřím s rodiči, nedokážu snést mlaskání, nebo jakékoli jiné zvuky. Vadí mi to i třeba u kamarádů, ale u rodičů je to natolik, že mě bolí hlava, a jsem neuvěřitelně vzteklá. To pak samozřejmě zničí atmosféru. Vždycky se snažím dýchat a nevnímat to, ale prostě to nedokážu. Když jsem byla mladší, snažila jsem se na to mámu nějak citlivě upozornit, ale ona mi jen vynadala, že je moc pozoruju. Tohle zní opravdu blbě, ale já to prostě nesnesu. Moc se omlouvám za divný dopis, děkuju moc za odpověď.

Jak poznám, že se líbím holce ze školy?

Ahoj Mourrisone, chtěl bych se na něco zeptat. Myslím, že se ve škole líbím jedné holce. Ona chodí do 8. třídy, tedy je ode mě mladší o rok. Když se na ni kouknu, tak občas se koukne na mě. Vyprávěl jsem si s ní jenom jednou, když mi podávala knihu. Děkuji Alex

Kamarádku týrá máma

Ahoj Mourrisone, ani nevím, jak se to stalo, ale začala jsem si psát s takovou holkou ze školy, kterou teda znám už dost dlouho, ale nikdy jsme se nebavily. No, a ona mi překvapivě fakt hodně přes zprávy věří, i když o mně absolutně nic neví, přijde mi to trochu zvláštní. Svěřila se mi, i když to asi nebylo moc tajemství, že jsou její rodiče rozvedeni. No, a včera mi napsala, že ji její mamka chce poslat na nějakou jednodenní výpravu na vodě či co, a že ona tam nechce, protože ty lidi tam zná a prý jsou fakt zlí a že ji jednou hodili v oblečení do ledový vody a tak, a ona se mezi nimi necítí dobře, protože ji neberou do kolektivu, a navíc je to na její narozeniny, které ona nechce takhle trávit. Tak jsem jí řekla, ať to mamce nějak rozumně vysvětlí, že to určitě pochopí, ale ona mi odepsala, že to zkoušela, ale že jí ta mamka vyhrožovala, že ji zmlátí, a že se s ní nemá hádat. Prý, že o ní jednou její mamka rozbila vařečku, no a prostě ji mlátí. Ta holka se cítí fakt blbě a řeže se, ale nedělá to pro pozornost nebo cokoli takového, ale aby mohla do nemocnice, aby její mamka si uvědomila, jak jí ubližuje. Já nevím, co mám dělat. Vím, že je blbé lidi takto podezírat, a já jí to věřím, ale co když si vymýšlí? Nebo přehání? Hlavně, já neznám ji, ani její mamku, nic o ní nevím, a chci jí pomoct, ale nevím jak. Řekla bych jí, ať jde ke školní psycholožce, ale ta „vyšetřuje" jen když rodiče podepíšou nějaký papír, což je naprosto stupidní. Taky jsem jí napsala, že by mohla zavolat na linku bezpečí, ale ona nechce, aby na její mamku zavolali policii, protože to by pak musela bydlet s tátou, který jí ale nedokáže zaplatit školné, a teď ji cituji „asi mi víc záleží na mé budoucnosti než na zdraví". No prostě fakt netuším, a omlouvám se za ultra dlouhý dopis, prosím pomoz! Děkuju moc.

Archív