Neudržím se a stále jím

Ahoj Mourrisone, přijde mi, že se poslední dobou chovám strašně divně. Např. strašně přibírám (to nesouvisí s chováním), jsem strašně sprostý na rodiče, nadávám ve vyučování, stále si jdu po svém. A k tomu přibírání - vážím 69 kg a měřím 142 cm. Pořád mi rodiče (já je o to požádal) zakazují si brát jídlo do mého pokoje (je celý zašpiněný od zbytků jídla), ale já si stále dělám spižírny. Dokonce už i v našem rozjímacím pokoji jsou zbytky jídla. Vím, že bych neměl jíst, ale nedovedu přestat, prosím pomoz mi. Asi půjdu brzy za lékařem. Pozdravuj všechny, Martin, 11 let P.S.: ABC je opravdu nádherný časopis. Už ho odebírám 3 roky.

Odpověď

Ahoj Martine, moc ti děkuji za důvěru a taky za pochvalu našeho časopisu. Hned v úvodu ti vliji naději do žil – svoje trochu zvláštní chování poslední doby si uvědomuješ, a ještě ke všemu s ním chceš něco dělat – to je opravdu první krok k úspěchu. Píšeš, že ti je 11 let, to znamená, že už u tebe pomalu začíná puberta, která má na svědomí změny nálad, vnitřní nespokojenost – zkrátka a dobře člověk kolikrát neví co se sebou, natož s okolím. Sprostotu vůči rodičům a učitelům by sis opravdu neměl dovolovat. Nevím, jak dalece si to od tebe nechají líbit, ale pokud si svoje chování uvědomuješ a nelíbí se ti, mohl bys ho ovlivnit. A stejně tomu tak je i s jídlem. Bylo by dobré, kdyby ses s maminkou domluvil (věřím, že tě podpoří) a maminka ti začala tvořit jídelníček, budeš jíst 5x denně. Měl by být vyvážený a pestrý (ať se maminka poradí s odborníkem). Věř, že ti jídlo zasytí a nebudeš mít potřebu někde zobat. A pokud ano, měj po ruce například sušené ovoce, zeleninu nebo oříšky. A nezapomeň taky na sport – jestli nejsi jeho příznivcem, stačí, když budeš chodit pokud možno všude pěšky. Držím ti palce. Mourrison

Sdílej

20. června 2017

Byla jsem poslušná, ale teď už nechci

Ahoj Mourrisone, jako malá jsem vždycky byla hrozně poslušná, chodila s rodiči na všechny jejich akce, chovala jsem se jako oni, hodně jsem se jim svěřovala atd., ale teď už to dělat nechci. Mám ve škole kamarády, kterým věřím tisíckrát víc, a taky je mi příjemnější mluvit s nimi, protože kdykoli se snažím se mámě s něčím svěřit, aby nebyla smutná, že na ni kašlu, tak to promění v lekci. To moji kamarádi nedělají. Nebo jdu třeba na oslavu narozenin nějaké mé kamarádky a máma zas žárlí, že trávím moc času s kamarády a málo s rodiči. Ale to co mě štve nejvíc, je, jak mi pořád připomínají, jak jsem byla jako malá lepší, a neustále na to naráží. Třeba dřív jsem poslouchala audioknihy a teď radši písničky, a vždycky když poslouchám písničky, tak táta řekne něco jako: "Dřív to byl Hurvínek a teď tohle" a podobný věci, a já mám pocit, že jsem je zklamala. Že už nejsem ta poslušná malá holčička, která dělá vše, co oni chtějí. Mám i vlastní život a názory, a oni si na to nedokážou zvyknout. Omlouvám se za dlouhou zprávu, děkuju moc za odpověď.

Strašně na ní žárlím a nemůžu si pomoct

Ahoj Mourrisone, chtěl bych se tě na něco zeptat. Moje holka bydlí na druhém konci Prahy, a tak se nemůžeme tak často vídat. Jenže já se bojím, aby se nezamilovala do někoho jinýho, ale nechci jí pořád volat a hlídat a vyptávat se, co dělala a tak. Strašně na ní žárlím a nemůžu si pomoct. Co mám dělat, Dalibor

Archív