Co mám dělat, aby si mě všiml?

Milý Mourrisone, musím se ti s něčím svěřit. Byli jsme se školou na zájezdu, kde byli namíchaný lidi z různých tříd z naší školy, a bylo to dokonalý. Ten týden uběhl strašně rychle a teď je mi smutno. Fakt hrozně se chci vrátit zpět. Většinou se ale tenhle stesk po pár dnech zmírní, tak na to spoléhám. Teď mě každopádně trápí ještě jedna věc (a bohužel mnohem víc). Strašně se mi tam začal líbit jeden kluk z jiný třídy, kterého jsem si před tím ve škole vůbec nevšimla, což je divný, je asi v druháku, takže jsem na to měla dva roky od té doby, co přišel... asi nám vyučování končilo jindy a o přestávkách zůstával ve třídě, nebo třeba nechodí na obědy, nevím. Je pravda, že na tom zájezdu se bavil jen s jedním kámošem, jediným člověkem, co tam jel z jeho třídy. Jinak je vážně hrozně sympatickej (ten, co se mi líbí, ne ten kámoš :D) a milej a tak, ale zatím jsem absolutně neměla příležitost se s ním bavit... Navíc nejsem úplný extrovert, abych hned někam přiběhla a začala něco nadšeně vykládat. Na chodbách ho v podstatě vůbec nepotkávám. Takže jsem úplně zoufalá, protože není šance, že by si mě všimnul, zatím ho mám tak maximálně v přátelích na Facebooku, chtěla bych mu aspoň napsat, ale netuším co. Kromě toho bych se mu nejspíš ani nelíbila. Jistá si tím nejsem, jenže na druhou stranu nejsem ani naivní. Nejsem krásná. Jsem normálně průměrná, někdo říká, že hezká, ale kluci se o mě moc nezajímají. Takže teď přežívám jen na tom, že vymýšlím různé plány, jak mu napsat (anebo jak něco, cokoliv, zjistit přes toho jeho kámoše), aby to nevypadalo vlezle, jak zjistit, do jaký vlastně přesně chodí třídy, zároveň ale nevím, k čemu mi to vlastně bude... a vždycky skončím u toho, že začnu skládat depresivní písničky, a začnu ztrácet naději. Je to takové odbíhání od ničeho k něčemu. Často je mi opravdu mizerně (obzvlášť když si uvědomím, že jeho třída k němu má blízko, takže spoustě lidí se jen těžko vyrovnám). Neporadil bys mi, prosím? Alespoň jak na něj přestat myslet. Děkuju, Vendy. P.S. Přidám se k těm, co nechtějí mít svůj dotaz v časopise, děkuju moc. :)

Odpověď

Ahoj Vendy, z tvého dopisu cítím velkou a upřímnou zamilovanost. Být zamilovaný je opravdu krásné, ale někdy to i bolí – ale to k opravdové lásce patří. Láska je i inspirativní, což konec konců dokazuješ i ty sama. Sice píšeš, že skládáš depresivní písničky, ale když se zaposloucháš do mnoha textů – jsou vlastně smutné a hodně ze života (hlavně o vnitřním světě – emocích, pocitech, citech). Asi by nebylo vhodné se začít kolem tvého vysněného kluka se jen tak „motat“. Nejdřív bych si zjistil něco víc o něm – jaké má záliby a koníčky. A tím směrem bych se zaměřil. Kluci jsou rádi, když se mohou „blýsknout“ tam, kde jsou dobří a někdy se i předvést. Třeba to jemně zkus právě přes toho jeho kamaráda. Ale netlač na pilu – neboj, všechno má svůj čas. Držím palce, Mourrison.

Sdílej

7. května 2018

Rodiče mě nutí lhát, co mám dělat?

Ahoj Mourrisone, chtěl bych se tě zeptat na takovou tajnou věc. Máma a táta říkaj, že nemáme žádný peníze a že děda je bohatej. Vždycky, když něco chci, tak mi říkaj, ať zavolám dědovi, ale že nesmím říct, že to říkali oni. Děda jim někdy peníze dá a někdy nedá a já nevím proč. Mám dědu rád a nechci mu lhát, ale když tu věc fakt chci, tak mu lžu. Pak mě to to trápí. Co mám dělat?

Chci pracovat v zahradnictví, ale nechci zklamat rodiče

Ahoj Mourrisone, máma a táta mají vysokou školu a strašně by si přáli, abych ji taky vystudovala. Jenže mně se nechce učit, navíc mám hrozně ráda kytičky a chtěla bych pracovat někde v zahradnictví. Vždycky když jdu ze školy, tak se zastavím v jednom u našeho baráku a je mi tam dobře. Co mám dělat, když nechci naše zklamat? Gábina

Mohu si vydělávat prodejem svých výrobků?

Ahoj Mourrisone, chtěla bych se na něco zeptat. Chtěla bych si vydělat na dárky na vánoce, a tak jsem začala dělat takové malé andělíčky z korálků. Myslíš, že bych je mohla prodávat? Ptám se proto, že tady píšeš, že brigády jsou u nás povolený od 15, a mě je teprve 14. Díky, Fanynka

Na chvíli jsme se rozešli a já to nezvládla

Ahoj Mourrisone, Mám takového kamaráda, budeme mu říkat Lukáš. Lukáš je hrozně vřelý člověk, a můj nejlepší kamarád. Abych zkrátila příběh, asi před rokem a půl jsme se nějak víc začali bavit, a asi před 10 měsíci mi řekl, že mě miluje (předpokládala jsem, že platonicky) a od té doby to často říkal. Já jsem nechtěla nějak spěchat a nejdřív jsem si to chtěla promyslet. Ale on mě tak často objímal, byl ke mně tak milý, že bylo nemožný se nezamilovat. Tak jsem mu to řekla taky. Chvíli to bylo fakt super. Ale potom jsem si začala všímat, že je ovlivněn spolužáky, a dělá si srandu z jiných a děla absolutně neakceptovatelný „vtipy". Vždycky jsem mu to řekla, on se omluvil a pak zase. Jednou to ale opravdu přehnal a tak jsem mu napsala. A tentokrát mi fakt neslušně napsal, ať se do toho nepletu a že jsem... Hodně mě to zamrzelo a hodně jsem brečela, a litovala jsem, že jsem se kdy zamilovala do takového idiota. Ale nebavit se s ním mi fakt nedělalo dobře, nemohla jsem spát ani jíst, smát se, a obecně jsem byla úplně bez energie. Chyběl mi. A dneska už jsem byla úplně na pokraji sil, a řekla jsem si, kašlu na to, a o přestávce jsem za ním šla a řekla jsem mu, že mi chybí. On mě objal, řekl mi, že mě miluje a wow všechno bylo vyřešeno. Ale mně to přijde šíleně nedořešený, a mám pocit, že jsem to úplně pokazila. Mám pocit, že mě doopravdy nemiluje, že to jen tak říkal, protože celou dobu co jsme se nebavili, to vypadalo jako by mu to bylo úplně jedno. Mrzí mě ta situace, a myslím si, že jsem to vyřešila špatně, ale zároveň to bez něho vůbec nedávám. Omlouvám se za dlouhý vzkaz. Maruška, 14 let

Archív