Co mám dělat, aby si mě všiml?
Milý Mourrisone, musím se ti s něčím svěřit. Byli jsme se školou na zájezdu, kde byli namíchaný lidi z různých tříd z naší školy, a bylo to dokonalý. Ten týden uběhl strašně rychle a teď je mi smutno. Fakt hrozně se chci vrátit zpět. Většinou se ale tenhle stesk po pár dnech zmírní, tak na to spoléhám. Teď mě každopádně trápí ještě jedna věc (a bohužel mnohem víc). Strašně se mi tam začal líbit jeden kluk z jiný třídy, kterého jsem si před tím ve škole vůbec nevšimla, což je divný, je asi v druháku, takže jsem na to měla dva roky od té doby, co přišel... asi nám vyučování končilo jindy a o přestávkách zůstával ve třídě, nebo třeba nechodí na obědy, nevím. Je pravda, že na tom zájezdu se bavil jen s jedním kámošem, jediným člověkem, co tam jel z jeho třídy. Jinak je vážně hrozně sympatickej (ten, co se mi líbí, ne ten kámoš :D) a milej a tak, ale zatím jsem absolutně neměla příležitost se s ním bavit... Navíc nejsem úplný extrovert, abych hned někam přiběhla a začala něco nadšeně vykládat. Na chodbách ho v podstatě vůbec nepotkávám. Takže jsem úplně zoufalá, protože není šance, že by si mě všimnul, zatím ho mám tak maximálně v přátelích na Facebooku, chtěla bych mu aspoň napsat, ale netuším co. Kromě toho bych se mu nejspíš ani nelíbila. Jistá si tím nejsem, jenže na druhou stranu nejsem ani naivní. Nejsem krásná. Jsem normálně průměrná, někdo říká, že hezká, ale kluci se o mě moc nezajímají. Takže teď přežívám jen na tom, že vymýšlím různé plány, jak mu napsat (anebo jak něco, cokoliv, zjistit přes toho jeho kámoše), aby to nevypadalo vlezle, jak zjistit, do jaký vlastně přesně chodí třídy, zároveň ale nevím, k čemu mi to vlastně bude... a vždycky skončím u toho, že začnu skládat depresivní písničky, a začnu ztrácet naději. Je to takové odbíhání od ničeho k něčemu. Často je mi opravdu mizerně (obzvlášť když si uvědomím, že jeho třída k němu má blízko, takže spoustě lidí se jen těžko vyrovnám). Neporadil bys mi, prosím? Alespoň jak na něj přestat myslet. Děkuju, Vendy. P.S. Přidám se k těm, co nechtějí mít svůj dotaz v časopise, děkuju moc. :)
Odpověď
Ahoj Vendy, z tvého dopisu cítím velkou a upřímnou zamilovanost. Být zamilovaný je opravdu krásné, ale někdy to i bolí – ale to k opravdové lásce patří. Láska je i inspirativní, což konec konců dokazuješ i ty sama. Sice píšeš, že skládáš depresivní písničky, ale když se zaposloucháš do mnoha textů – jsou vlastně smutné a hodně ze života (hlavně o vnitřním světě – emocích, pocitech, citech). Asi by nebylo vhodné se začít kolem tvého vysněného kluka se jen tak „motat“. Nejdřív bych si zjistil něco víc o něm – jaké má záliby a koníčky. A tím směrem bych se zaměřil. Kluci jsou rádi, když se mohou „blýsknout“ tam, kde jsou dobří a někdy se i předvést. Třeba to jemně zkus právě přes toho jeho kamaráda. Ale netlač na pilu – neboj, všechno má svůj čas. Držím palce, Mourrison.