Milý Mourrisone, jsem Vendy, nedávno jsem ti psala, jak jsem se na tom školním zájezdu zamilovala do jednoho kluka. Asi bych to potřebovala o něco doplnit. Včera jsem mu napsala, abych zjistila, do jaké chodí třídy. Odepsal dost stručně, ale přátelsky. Je o dva roky starší než já a navíc jsem se dozvěděla, že za rok bude maturovat. Už za rok! Horší to snad být nemohlo. Trošku mě uklidňuje, že teď budu mít třeba možnost ho pozdravit na chodbě (pokud ho tedy vůbec potkám), aniž by to vypadalo hloupě, nebo tak něco, ale to je tak všechno. Chci se s ním aspoň spřátelit, jenže si nejsem moc jistá, jestli by o to stál. Můžu mu napsat k narozeninám, třeba z toho všeho nakonec pochopí, že o něj mám zájem... ale těžko říct, jestli by to vůbec bylo dobře. Hlavně se nechci vnucovat nebo něco přehánět. Přála bych si, abych s ním mohla aspoň mluvit, ale ona k tomu není žádná příležitost. A i kdyby byla, nevím, jestli bych jí využila. Teď si říkám, že ano, jenže já nejsem moc extrovertní typ, takže... takže jsem docela zoufalá. Je mi z toho smutno. Mám pocit, že nemám žádnou šanci. Kromě toho, on má ve své třídě kamarádů nebo známých dost... Nevíš prosím, co bych měla udělat? Vendy