Jak probíhá první den na gymnáziu?

Ahoj Mourrisone, dostala jsem se na osmileté gymnázium. Opravdu jsem si to přála, ale bojím se, že to nebudu zvládat. Všichni mi říkají, že když se budu normálně připravovat, tak že to "dám". Já se popravdě moc nebojím učení, ale prvního dne. Strašně se těším, ale zároveň se strašně bojím. Je to takový zvláštní pocit. Budu tam mít jednu "kámošku" ze sousední třídy na ZŠ, ale i tak si nedovedu představit, jak bude první den probíhat. Vím, že bude tradiční přivítání nového školního roku, ale jinak nic... Vím, že ty nebudeš vědět o moc víc, než já... Nevíš, alespoň jak to probíhá jinde? A ještě jedna věc... Vím, že je potřeba udělat dobrý první dojem... Jak? Také se tě musím zeptat, jak navazovat kontakty. Poradíš mi prosím? Předem děkuji... Omlouvám se, za takové množství otázek, ale já mám teď takovou tendenci najít si všechno, abych měla klid... P.S. Abíčko je nejlepší časopis na světě!!!!!! A tvé příběhy jsou také nej!

Odpověď

Milý anonyme, respektive anonymko J, děkuji ti za důvěru, se kterou se na mě obracíš. A taky moc děkuji za pochvaly, které samozřejmě vyřídím kolegům redaktorům. Víš, na co mysli první den v nové škole? Že stejně jako ty se cítí většina kluků a holek. Jen málokdo je takový suverén, aby mu nové prostředí a noví spolužáci nevadili. Je fajn, že tam budeš mít spolužačku, kterou znáš, takže si můžete začít povídat spolu a i si spolu sednout. Pokud ne, klidně můžeš oslovit někoho, kdo bude stát stranou (třeba i kluka). Můžeš se dotyčnému přiznat, že máš trému, strach z nového prostředí a podobně. A taky se můžeš ptát na konkrétní věci (otázky si klidně můžeš připravit předem). Tím pomůžeš s trémou sobě i tomu druhému. Jde jen o pár minut, než přijde učitel a začne vás se vším seznamovat. Budu rád, když mi napíšeš, jak jsi to zvládla. Mourrison

Sdílej

11. června 2018

Rodiče mě nutí lhát, co mám dělat?

Ahoj Mourrisone, chtěl bych se tě zeptat na takovou tajnou věc. Máma a táta říkaj, že nemáme žádný peníze a že děda je bohatej. Vždycky, když něco chci, tak mi říkaj, ať zavolám dědovi, ale že nesmím říct, že to říkali oni. Děda jim někdy peníze dá a někdy nedá a já nevím proč. Mám dědu rád a nechci mu lhát, ale když tu věc fakt chci, tak mu lžu. Pak mě to to trápí. Co mám dělat?

Chci pracovat v zahradnictví, ale nechci zklamat rodiče

Ahoj Mourrisone, máma a táta mají vysokou školu a strašně by si přáli, abych ji taky vystudovala. Jenže mně se nechce učit, navíc mám hrozně ráda kytičky a chtěla bych pracovat někde v zahradnictví. Vždycky když jdu ze školy, tak se zastavím v jednom u našeho baráku a je mi tam dobře. Co mám dělat, když nechci naše zklamat? Gábina

Mohu si vydělávat prodejem svých výrobků?

Ahoj Mourrisone, chtěla bych se na něco zeptat. Chtěla bych si vydělat na dárky na vánoce, a tak jsem začala dělat takové malé andělíčky z korálků. Myslíš, že bych je mohla prodávat? Ptám se proto, že tady píšeš, že brigády jsou u nás povolený od 15, a mě je teprve 14. Díky, Fanynka

Na chvíli jsme se rozešli a já to nezvládla

Ahoj Mourrisone, Mám takového kamaráda, budeme mu říkat Lukáš. Lukáš je hrozně vřelý člověk, a můj nejlepší kamarád. Abych zkrátila příběh, asi před rokem a půl jsme se nějak víc začali bavit, a asi před 10 měsíci mi řekl, že mě miluje (předpokládala jsem, že platonicky) a od té doby to často říkal. Já jsem nechtěla nějak spěchat a nejdřív jsem si to chtěla promyslet. Ale on mě tak často objímal, byl ke mně tak milý, že bylo nemožný se nezamilovat. Tak jsem mu to řekla taky. Chvíli to bylo fakt super. Ale potom jsem si začala všímat, že je ovlivněn spolužáky, a dělá si srandu z jiných a děla absolutně neakceptovatelný „vtipy". Vždycky jsem mu to řekla, on se omluvil a pak zase. Jednou to ale opravdu přehnal a tak jsem mu napsala. A tentokrát mi fakt neslušně napsal, ať se do toho nepletu a že jsem... Hodně mě to zamrzelo a hodně jsem brečela, a litovala jsem, že jsem se kdy zamilovala do takového idiota. Ale nebavit se s ním mi fakt nedělalo dobře, nemohla jsem spát ani jíst, smát se, a obecně jsem byla úplně bez energie. Chyběl mi. A dneska už jsem byla úplně na pokraji sil, a řekla jsem si, kašlu na to, a o přestávce jsem za ním šla a řekla jsem mu, že mi chybí. On mě objal, řekl mi, že mě miluje a wow všechno bylo vyřešeno. Ale mně to přijde šíleně nedořešený, a mám pocit, že jsem to úplně pokazila. Mám pocit, že mě doopravdy nemiluje, že to jen tak říkal, protože celou dobu co jsme se nebavili, to vypadalo jako by mu to bylo úplně jedno. Mrzí mě ta situace, a myslím si, že jsem to vyřešila špatně, ale zároveň to bez něho vůbec nedávám. Omlouvám se za dlouhý vzkaz. Maruška, 14 let

Archív