Učitelé mě ponižují

Ahoj Mourrisone, mám dotaz a to jestli si může učitel dovolit na žáka říct tohle: pokud chceš být profesionální záhadolog tak by ses měl zamyslet první nad sebou (už jsem ti tu psal že chci být záhadolog) a to řekl kvůli tomu, že mám špatné známky, ale já za to nemůžu, že mi učení nejde, já si vždy myslel, že učitel má pomáhat se vším a vysvětlit mu vše a ne aby mi řekl něco jinýho a jednou mi paní učitelka řekla, že mám nízkou kapacitu a že v hlavě nic nemám. Jak bys mi poradil, když učitel z přírodopisu (to je ten co mi řekl, že se mám zamyslet nad sebou) nechce doučko a k paní učitelce z matiky (to je ta, co mi řekla, že v hlavě nic nemám) nechci jít, protože pořád jen řve a to nejvíc na mě, a to dávám v hodině pozor. A to nejsou jen tyhle dva předměty, které mi nejdou, ale jsou to skoro všechny: matika, fyzika, angličtina, chemie, přírodopis. Jediné předměty, které mi jdou, jsou ruština a takové ty jako tělocvik a hudebka atd. Poraď mi prosím co nejdřív. MOC DÍKYYYY. P.S.: ABC je nelepší časopis. Adam.

Odpověď

Ahoj Adame, ze všeho nejdřív ti moc děkuji za pochvalu. Jak vidíš, i my dospělí (ti, co pro vás ábíčko dělají) potřebujeme občas pochválit. Stejně jako ty. Myslím si, že správný učitel chválí a především vyzdvihuje to, v čem je který žák dobrý, co mu jde a kde má velký potenciál. V každém případě nemá ponižovat větami, které jsi mi napsal – to dobrý učitel nedělá. Nedá se nic dělat (pokud například nemůžeš změnit školu) a budeš se muset snažit i s takovými učiteli vyjít. Snaž se učit, zlepšovat se nejen v předmětech, které ti nejdou, ale i v těch, které ti nejdou, a po základní škole si zvolíš školu, kde svoje schopnosti a vědomosti zužitkuješ. Dnes je naštěstí doba, kdy kluci a holky nejsou závislí na libosti a nelibosti učitelů, ale mohou studovat takřka, co chtějí (třeba i díky soukromým školám). Takže – nevzdávej se svých snů, buď slušný a jdi za tím, co ti dělá radost. Držím ti palce. Mourrison

Sdílej

22. října 2018

Rodiče mě nutí lhát, co mám dělat?

Ahoj Mourrisone, chtěl bych se tě zeptat na takovou tajnou věc. Máma a táta říkaj, že nemáme žádný peníze a že děda je bohatej. Vždycky, když něco chci, tak mi říkaj, ať zavolám dědovi, ale že nesmím říct, že to říkali oni. Děda jim někdy peníze dá a někdy nedá a já nevím proč. Mám dědu rád a nechci mu lhát, ale když tu věc fakt chci, tak mu lžu. Pak mě to to trápí. Co mám dělat?

Chci pracovat v zahradnictví, ale nechci zklamat rodiče

Ahoj Mourrisone, máma a táta mají vysokou školu a strašně by si přáli, abych ji taky vystudovala. Jenže mně se nechce učit, navíc mám hrozně ráda kytičky a chtěla bych pracovat někde v zahradnictví. Vždycky když jdu ze školy, tak se zastavím v jednom u našeho baráku a je mi tam dobře. Co mám dělat, když nechci naše zklamat? Gábina

Mohu si vydělávat prodejem svých výrobků?

Ahoj Mourrisone, chtěla bych se na něco zeptat. Chtěla bych si vydělat na dárky na vánoce, a tak jsem začala dělat takové malé andělíčky z korálků. Myslíš, že bych je mohla prodávat? Ptám se proto, že tady píšeš, že brigády jsou u nás povolený od 15, a mě je teprve 14. Díky, Fanynka

Na chvíli jsme se rozešli a já to nezvládla

Ahoj Mourrisone, Mám takového kamaráda, budeme mu říkat Lukáš. Lukáš je hrozně vřelý člověk, a můj nejlepší kamarád. Abych zkrátila příběh, asi před rokem a půl jsme se nějak víc začali bavit, a asi před 10 měsíci mi řekl, že mě miluje (předpokládala jsem, že platonicky) a od té doby to často říkal. Já jsem nechtěla nějak spěchat a nejdřív jsem si to chtěla promyslet. Ale on mě tak často objímal, byl ke mně tak milý, že bylo nemožný se nezamilovat. Tak jsem mu to řekla taky. Chvíli to bylo fakt super. Ale potom jsem si začala všímat, že je ovlivněn spolužáky, a dělá si srandu z jiných a děla absolutně neakceptovatelný „vtipy". Vždycky jsem mu to řekla, on se omluvil a pak zase. Jednou to ale opravdu přehnal a tak jsem mu napsala. A tentokrát mi fakt neslušně napsal, ať se do toho nepletu a že jsem... Hodně mě to zamrzelo a hodně jsem brečela, a litovala jsem, že jsem se kdy zamilovala do takového idiota. Ale nebavit se s ním mi fakt nedělalo dobře, nemohla jsem spát ani jíst, smát se, a obecně jsem byla úplně bez energie. Chyběl mi. A dneska už jsem byla úplně na pokraji sil, a řekla jsem si, kašlu na to, a o přestávce jsem za ním šla a řekla jsem mu, že mi chybí. On mě objal, řekl mi, že mě miluje a wow všechno bylo vyřešeno. Ale mně to přijde šíleně nedořešený, a mám pocit, že jsem to úplně pokazila. Mám pocit, že mě doopravdy nemiluje, že to jen tak říkal, protože celou dobu co jsme se nebavili, to vypadalo jako by mu to bylo úplně jedno. Mrzí mě ta situace, a myslím si, že jsem to vyřešila špatně, ale zároveň to bez něho vůbec nedávám. Omlouvám se za dlouhý vzkaz. Maruška, 14 let

Archív