Co když nebudu úspěšná?

Mňauhoj Mourri, mám děsně ráda ábíčko a nejvíc tvoji poradnu. :) Chtěla bych tě poprosit o pomoc s jednou zvláštní otázkou. Miluju psaní - pořád vymýšlím knihy a rozpracovávám je, baví mě ale i tvorba textů písní (bohužel nemám nikoho, kdo by mi skládal hudbu), článků, komiksů. Jenže jsem si nedávno uvědomila, že bych to nedělala s takovým zapálením, kdybych neměla přesně daný SMYSL toho všeho. Nějaký cíl, kterého chci dosáhnout. Myslím tím... pokud by mi někdo řekl, že mi nikdy nic nevydají (i kdybych stvořila nového Harryho Pottera), tak bych prostě nepsala. Nevím, jak se k tomu teď mám postavit, protože mi přijde, že píšu jenom kvůli úspěchu. A co budu dělat, když žádný nepřijde? Nejspíš bych se z toho zhroutila, protože na tomhle koníčku je postavený celý můj život. Poradíš mi? Lucka (čerstvých 15 let). P.S. Určitě budu nadšená, pokud dáte do ábíčka článek o vydávání knih, co dělat, když ji dopíšeme a budeme chtít poslat do světa, apod. A taky mě potěší, jestli se tahle moje zpráva objeví na webu ve tvé poradně. :D Měj se moc krásně a pozdravuj všechny!

Odpověď

Ahoj Lucy, díky za zajímavý dotaz. Je spousta lidí, kteří dělají tu či onu činnost (práci, sport, koníček a podobně) jen pro uznání a úspěch. Nechci to soudit, ale myslím si, že se nejlépe tvoří a pracuje, když člověk dělá, tvoří, pracuje srdcem - pro vlastní potěšení, hrdost, pro potěšení druhých a když přijde úspěch, je to třešnička na dortu. Ale tady hodně záleží na povaze. Já nejsem ctižádostivý, soutěživý, proto takto přemýšlím, jsou ale jiní, kteří přemýšlí jinak a je pravda, že ti mívají větší úspěch (protože zdravá ctižádost a dravost je záruka úspěchu). Pokud už za sebou máš nějakou literární činnost, bylo by dobré se zúčastnit nějaké literární soutěže a taky svou práci nabídnout v nějakém nakladatelství. Všude ti dají zpětnou vazbu, to znamená, co děláš dobře a na co by ses měla zaměřit. Mourrison

Sdílej

4. listopadu 2018

Rodiče mě nutí lhát, co mám dělat?

Ahoj Mourrisone, chtěl bych se tě zeptat na takovou tajnou věc. Máma a táta říkaj, že nemáme žádný peníze a že děda je bohatej. Vždycky, když něco chci, tak mi říkaj, ať zavolám dědovi, ale že nesmím říct, že to říkali oni. Děda jim někdy peníze dá a někdy nedá a já nevím proč. Mám dědu rád a nechci mu lhát, ale když tu věc fakt chci, tak mu lžu. Pak mě to to trápí. Co mám dělat?

Chci pracovat v zahradnictví, ale nechci zklamat rodiče

Ahoj Mourrisone, máma a táta mají vysokou školu a strašně by si přáli, abych ji taky vystudovala. Jenže mně se nechce učit, navíc mám hrozně ráda kytičky a chtěla bych pracovat někde v zahradnictví. Vždycky když jdu ze školy, tak se zastavím v jednom u našeho baráku a je mi tam dobře. Co mám dělat, když nechci naše zklamat? Gábina

Mohu si vydělávat prodejem svých výrobků?

Ahoj Mourrisone, chtěla bych se na něco zeptat. Chtěla bych si vydělat na dárky na vánoce, a tak jsem začala dělat takové malé andělíčky z korálků. Myslíš, že bych je mohla prodávat? Ptám se proto, že tady píšeš, že brigády jsou u nás povolený od 15, a mě je teprve 14. Díky, Fanynka

Na chvíli jsme se rozešli a já to nezvládla

Ahoj Mourrisone, Mám takového kamaráda, budeme mu říkat Lukáš. Lukáš je hrozně vřelý člověk, a můj nejlepší kamarád. Abych zkrátila příběh, asi před rokem a půl jsme se nějak víc začali bavit, a asi před 10 měsíci mi řekl, že mě miluje (předpokládala jsem, že platonicky) a od té doby to často říkal. Já jsem nechtěla nějak spěchat a nejdřív jsem si to chtěla promyslet. Ale on mě tak často objímal, byl ke mně tak milý, že bylo nemožný se nezamilovat. Tak jsem mu to řekla taky. Chvíli to bylo fakt super. Ale potom jsem si začala všímat, že je ovlivněn spolužáky, a dělá si srandu z jiných a děla absolutně neakceptovatelný „vtipy". Vždycky jsem mu to řekla, on se omluvil a pak zase. Jednou to ale opravdu přehnal a tak jsem mu napsala. A tentokrát mi fakt neslušně napsal, ať se do toho nepletu a že jsem... Hodně mě to zamrzelo a hodně jsem brečela, a litovala jsem, že jsem se kdy zamilovala do takového idiota. Ale nebavit se s ním mi fakt nedělalo dobře, nemohla jsem spát ani jíst, smát se, a obecně jsem byla úplně bez energie. Chyběl mi. A dneska už jsem byla úplně na pokraji sil, a řekla jsem si, kašlu na to, a o přestávce jsem za ním šla a řekla jsem mu, že mi chybí. On mě objal, řekl mi, že mě miluje a wow všechno bylo vyřešeno. Ale mně to přijde šíleně nedořešený, a mám pocit, že jsem to úplně pokazila. Mám pocit, že mě doopravdy nemiluje, že to jen tak říkal, protože celou dobu co jsme se nebavili, to vypadalo jako by mu to bylo úplně jedno. Mrzí mě ta situace, a myslím si, že jsem to vyřešila špatně, ale zároveň to bez něho vůbec nedávám. Omlouvám se za dlouhý vzkaz. Maruška, 14 let

Archív