Co když nebudu úspěšná?

Mňauhoj Mourri, mám děsně ráda ábíčko a nejvíc tvoji poradnu. :) Chtěla bych tě poprosit o pomoc s jednou zvláštní otázkou. Miluju psaní - pořád vymýšlím knihy a rozpracovávám je, baví mě ale i tvorba textů písní (bohužel nemám nikoho, kdo by mi skládal hudbu), článků, komiksů. Jenže jsem si nedávno uvědomila, že bych to nedělala s takovým zapálením, kdybych neměla přesně daný SMYSL toho všeho. Nějaký cíl, kterého chci dosáhnout. Myslím tím... pokud by mi někdo řekl, že mi nikdy nic nevydají (i kdybych stvořila nového Harryho Pottera), tak bych prostě nepsala. Nevím, jak se k tomu teď mám postavit, protože mi přijde, že píšu jenom kvůli úspěchu. A co budu dělat, když žádný nepřijde? Nejspíš bych se z toho zhroutila, protože na tomhle koníčku je postavený celý můj život. Poradíš mi? Lucka (čerstvých 15 let). P.S. Určitě budu nadšená, pokud dáte do ábíčka článek o vydávání knih, co dělat, když ji dopíšeme a budeme chtít poslat do světa, apod. A taky mě potěší, jestli se tahle moje zpráva objeví na webu ve tvé poradně. :D Měj se moc krásně a pozdravuj všechny!

Odpověď

Ahoj Lucy, díky za zajímavý dotaz. Je spousta lidí, kteří dělají tu či onu činnost (práci, sport, koníček a podobně) jen pro uznání a úspěch. Nechci to soudit, ale myslím si, že se nejlépe tvoří a pracuje, když člověk dělá, tvoří, pracuje srdcem - pro vlastní potěšení, hrdost, pro potěšení druhých a když přijde úspěch, je to třešnička na dortu. Ale tady hodně záleží na povaze. Já nejsem ctižádostivý, soutěživý, proto takto přemýšlím, jsou ale jiní, kteří přemýšlí jinak a je pravda, že ti mívají větší úspěch (protože zdravá ctižádost a dravost je záruka úspěchu). Pokud už za sebou máš nějakou literární činnost, bylo by dobré se zúčastnit nějaké literární soutěže a taky svou práci nabídnout v nějakém nakladatelství. Všude ti dají zpětnou vazbu, to znamená, co děláš dobře a na co by ses měla zaměřit. Mourrison

Sdílej

4. listopadu 2018

Nesnesu mlaskání rodičů

Ahoj Mourrisone, mám takový hodně zvláštní problém. Kdykoli večeřím s rodiči, nedokážu snést mlaskání, nebo jakékoli jiné zvuky. Vadí mi to i třeba u kamarádů, ale u rodičů je to natolik, že mě bolí hlava, a jsem neuvěřitelně vzteklá. To pak samozřejmě zničí atmosféru. Vždycky se snažím dýchat a nevnímat to, ale prostě to nedokážu. Když jsem byla mladší, snažila jsem se na to mámu nějak citlivě upozornit, ale ona mi jen vynadala, že je moc pozoruju. Tohle zní opravdu blbě, ale já to prostě nesnesu. Moc se omlouvám za divný dopis, děkuju moc za odpověď.

Jak poznám, že se líbím holce ze školy?

Ahoj Mourrisone, chtěl bych se na něco zeptat. Myslím, že se ve škole líbím jedné holce. Ona chodí do 8. třídy, tedy je ode mě mladší o rok. Když se na ni kouknu, tak občas se koukne na mě. Vyprávěl jsem si s ní jenom jednou, když mi podávala knihu. Děkuji Alex

Kamarádku týrá máma

Ahoj Mourrisone, ani nevím, jak se to stalo, ale začala jsem si psát s takovou holkou ze školy, kterou teda znám už dost dlouho, ale nikdy jsme se nebavily. No, a ona mi překvapivě fakt hodně přes zprávy věří, i když o mně absolutně nic neví, přijde mi to trochu zvláštní. Svěřila se mi, i když to asi nebylo moc tajemství, že jsou její rodiče rozvedeni. No, a včera mi napsala, že ji její mamka chce poslat na nějakou jednodenní výpravu na vodě či co, a že ona tam nechce, protože ty lidi tam zná a prý jsou fakt zlí a že ji jednou hodili v oblečení do ledový vody a tak, a ona se mezi nimi necítí dobře, protože ji neberou do kolektivu, a navíc je to na její narozeniny, které ona nechce takhle trávit. Tak jsem jí řekla, ať to mamce nějak rozumně vysvětlí, že to určitě pochopí, ale ona mi odepsala, že to zkoušela, ale že jí ta mamka vyhrožovala, že ji zmlátí, a že se s ní nemá hádat. Prý, že o ní jednou její mamka rozbila vařečku, no a prostě ji mlátí. Ta holka se cítí fakt blbě a řeže se, ale nedělá to pro pozornost nebo cokoli takového, ale aby mohla do nemocnice, aby její mamka si uvědomila, jak jí ubližuje. Já nevím, co mám dělat. Vím, že je blbé lidi takto podezírat, a já jí to věřím, ale co když si vymýšlí? Nebo přehání? Hlavně, já neznám ji, ani její mamku, nic o ní nevím, a chci jí pomoct, ale nevím jak. Řekla bych jí, ať jde ke školní psycholožce, ale ta „vyšetřuje" jen když rodiče podepíšou nějaký papír, což je naprosto stupidní. Taky jsem jí napsala, že by mohla zavolat na linku bezpečí, ale ona nechce, aby na její mamku zavolali policii, protože to by pak musela bydlet s tátou, který jí ale nedokáže zaplatit školné, a teď ji cituji „asi mi víc záleží na mé budoucnosti než na zdraví". No prostě fakt netuším, a omlouvám se za ultra dlouhý dopis, prosím pomoz! Děkuju moc.

Archív