Pořád se přejídám

Ahoj Mourrisone, pořád se hrozně přejídám, ale ne tak jako ostatní, že bych jedla brambůrky a tak... Já vlastně asi před čtvrt rokem úplně vyřadila z jídelníčku sladký a to nezdravý slaný (myslím tím bonbony, čokolády, brambůrky,...), takže s váhou ani s postavou se netrápím. Nevím, jestli je to kvůli tomu, jak jsem se dřív přejídala (hlavně čokoládou, byla jsem i celkem tlustá, jenže pak dostal brácha cukrovku a já se asi po dvou letech rozhodla to vyřadit z jídelníčku, jo a abych nezapomněla, tak máma dělá různý dobroty z takových jiných cukrů), ale jakmile začnu jíst, tak už nemůžu přestat. Nejím teda svačiny, jenže když si ji rozhodnu dát, tak pak jím celý hodiny a hodiny, dokud mě nezačne být klidně až špatně (nejsem ale bulimička nebo tak něco), většinou je pro mě úspěch, když přestanu jíst, jakmile mě začne bolet břicho. Pro příklad jak jsem říkala, že mamka dělá ty dobroty, tak třeba na narozky udělala dort no a já ho celý zblajzla, nebo mé kamarádky si dají bagetu a už nemůžou a já si k ní dám brambory a poté od nich loudím další... Na internetu jsem se dočetla, že to může být kvůli nedostatku vody, což byl také dřív můj problém, ale už jsem se naučila dodržovat nějaký pitný režim. A nakonec bych chtěla dodat, i když se přejím, tak mám stejnak tak po půl hodině hlad (v případě kdy nemám svačinu a nejím tři hodiny v kuse). Takže moje otázka zní: Myslíš, že je to normální a co s tím mám, když tak dělat? Mája

Odpověď

Ahoj Májo, je mi líto, že máš takové problémy s jídlem. Ale vzhledem k tomu, že si je uvědomuješ (jinak bys mi nenapsala), jsi na nejlepší cestě je zdárně vyřešit. Jídlem hodně kluků a holek (ale i dospělých) řeší různé starosti a trápení. Také se občas stává, že člověk jí u nějaké činnosti (u televize, u počítače a podobně) a vůbec nevnímá jídlo. A jak sedí a jí rychle, neuvědomuje si nasycenost a tak se stává, že toho sní víc, než je třeba. A to možná bude i tvůj problém. Píšeš, že maminka se stará o to, abys jedla zdravě, takže v ní určitě budeš mít spojence. Popros jí, aby na tebe dohlédla, abys jedla pravidelně pět krát denně a jen porce, které ti připraví. Také nezapomeň na pitný režim a všechno bude v pohodě. Kdyby ses dál přejídala, neboj se navštívit paní doktorku nebo školního psychologa – rádi ti poradí. Mourrsion

Sdílej

28. listopadu 2018

Rodiče mě nutí lhát, co mám dělat?

Ahoj Mourrisone, chtěl bych se tě zeptat na takovou tajnou věc. Máma a táta říkaj, že nemáme žádný peníze a že děda je bohatej. Vždycky, když něco chci, tak mi říkaj, ať zavolám dědovi, ale že nesmím říct, že to říkali oni. Děda jim někdy peníze dá a někdy nedá a já nevím proč. Mám dědu rád a nechci mu lhát, ale když tu věc fakt chci, tak mu lžu. Pak mě to to trápí. Co mám dělat?

Chci pracovat v zahradnictví, ale nechci zklamat rodiče

Ahoj Mourrisone, máma a táta mají vysokou školu a strašně by si přáli, abych ji taky vystudovala. Jenže mně se nechce učit, navíc mám hrozně ráda kytičky a chtěla bych pracovat někde v zahradnictví. Vždycky když jdu ze školy, tak se zastavím v jednom u našeho baráku a je mi tam dobře. Co mám dělat, když nechci naše zklamat? Gábina

Mohu si vydělávat prodejem svých výrobků?

Ahoj Mourrisone, chtěla bych se na něco zeptat. Chtěla bych si vydělat na dárky na vánoce, a tak jsem začala dělat takové malé andělíčky z korálků. Myslíš, že bych je mohla prodávat? Ptám se proto, že tady píšeš, že brigády jsou u nás povolený od 15, a mě je teprve 14. Díky, Fanynka

Na chvíli jsme se rozešli a já to nezvládla

Ahoj Mourrisone, Mám takového kamaráda, budeme mu říkat Lukáš. Lukáš je hrozně vřelý člověk, a můj nejlepší kamarád. Abych zkrátila příběh, asi před rokem a půl jsme se nějak víc začali bavit, a asi před 10 měsíci mi řekl, že mě miluje (předpokládala jsem, že platonicky) a od té doby to často říkal. Já jsem nechtěla nějak spěchat a nejdřív jsem si to chtěla promyslet. Ale on mě tak často objímal, byl ke mně tak milý, že bylo nemožný se nezamilovat. Tak jsem mu to řekla taky. Chvíli to bylo fakt super. Ale potom jsem si začala všímat, že je ovlivněn spolužáky, a dělá si srandu z jiných a děla absolutně neakceptovatelný „vtipy". Vždycky jsem mu to řekla, on se omluvil a pak zase. Jednou to ale opravdu přehnal a tak jsem mu napsala. A tentokrát mi fakt neslušně napsal, ať se do toho nepletu a že jsem... Hodně mě to zamrzelo a hodně jsem brečela, a litovala jsem, že jsem se kdy zamilovala do takového idiota. Ale nebavit se s ním mi fakt nedělalo dobře, nemohla jsem spát ani jíst, smát se, a obecně jsem byla úplně bez energie. Chyběl mi. A dneska už jsem byla úplně na pokraji sil, a řekla jsem si, kašlu na to, a o přestávce jsem za ním šla a řekla jsem mu, že mi chybí. On mě objal, řekl mi, že mě miluje a wow všechno bylo vyřešeno. Ale mně to přijde šíleně nedořešený, a mám pocit, že jsem to úplně pokazila. Mám pocit, že mě doopravdy nemiluje, že to jen tak říkal, protože celou dobu co jsme se nebavili, to vypadalo jako by mu to bylo úplně jedno. Mrzí mě ta situace, a myslím si, že jsem to vyřešila špatně, ale zároveň to bez něho vůbec nedávám. Omlouvám se za dlouhý vzkaz. Maruška, 14 let

Archív