Mám velké deprese a chci zemřít

Ahoj Mourissone, za normálních okolností bych se nesvěřila, protože i když je tvá poradna anonymní, jsem trochu paranoidní a mám strach, že si můj dotaz přečte někdo jiný. Vzhledem k tomu že už nevím, co dělat, jsem se rozhodla, že svůj strach překonám a napíšu ti. Doufám, že alespoň ty mi dokážeš trochu poradit. Trpím depresí. Beru prášky, ale zatím se mi nezdá, že by měly nějaký účinek. Vím, že může trvat dost dlouho, než se účinky projeví, jestli vůbec, ale já prostě nevím, jak to mám do té doby zvládnout. Cítím se hrozně a nevidím v životě smysl. Je pro mě neuvěřitelně těžké najít motivaci skoro k čemukoliv a nic mě nebaví tak jako dřív. Často, vlastně téměř pořád, přemýšlím o sebevraždě. Ještě před nějakou dobou jsem si myslela, že to zkusím zvládnout kvůli lidem, kteří mě mají rádi, protože vím, že by jim to ublížilo. Teď jsem ale dospěla k závěru, že kdybych zemřela, bylo by mi to už jedno. S mojí smrtí by zemřely i moje hodnoty. Přijde mi, že se pohybuji na hraně toho, kdy bych ještě o nějakou pomoc stála, už jen při psaní vedu vnitřní boj, odeslat, nebo smazat? Potřebuji poradit. Co mám dělat, jak to zvládnout? Jak se nedostat do bodu, kdy už mi to všechno bude jedno? Upřímně, je pro mě opravdu těžké vůbec poslat tuhle otázku. Přijdu si pak jako někdo, kdo jen zoufale volá o pozornost. Pokud to tak působí tak se omlouvám. Doufám, že se máš hezky. Pavla 15 let

Odpověď

Ahoj Pavlo, moc děkuji za tvůj neuvěřitelně odvážný a upřímný dopis. Deprese je nemoc jako jakákoli jiná a pomoc s ní ti mohou opravdu jen lékaři. Vždyť zlomenou nohu nebo hnisavou anginu by sis taky nevyřešila tím, že si řekneš, že budeš silná a že to zvládneš. Píšeš správně, že léky – antidepresiva zabírají až po nějaké době (uvádí se dokonce cca 6 týdnů). Nechci tě strašit, ale typ, který bereš, nemusí zabrat vůbec, a lékař bude muset vybrat jiné. Někdy trvá trochu déle, než se vyberou ta správná - ale neboj, existují. Do té doby ti mohou lékaři pomoc jinými podpůrnými prostředky. Ale má to jednu podmínku – musíš s lékařem (psychologem a psychiatrem) mluvit upřímně a o všech pocitech jim povědět. Jen tak poznají, jak je situace vážná. Za svoji nemoc nemůžeš a věř, že jen co se najdou správné léky (které nemusíš brát celý život, neboj), zjistíš, kolik krásy, radosti a lásky je na světě. Teď jsi v situaci, kdy nic z toho nevidíš a necítíš – je to normální, věř mi. Způsobuje to ta nemoc. A nejde se k ničemu nutit. Člověka se zlomenou nohou také nenutí k běžeckému závodu. Pokud ti nebude vyhovovat lékař, ke kterému chodíš, neboj se klidně požádat maminku, abyste našli jiného. Důvěra mezi pacientem a lékařem je tady nesmírně důležitá. Držím ti palce a kdykoli mi napiš. Mourrison

Sdílej
 
 

Štve mě jedna holka! Je špatně, že ji netoleruju?

Ahoj Mourrisone, ve třídě máme jednu holku, která je hrozně falešná. Pořád všechny využívá a když jí někdo třeba nechce pomoct, tak je na něj protivná. Hrozně mě štve a nedokážu se sní bavit. Jsem proto špatná, že ji netoleruju? Díky za odpověď, Vanesa.

Líbí se mi holka, která už má kluka, co mám dělat?

Ahoj Mourrisone, nevím, co mám dělat. Strašně se mi líbí jedna holka z vedlejší třídy a chtěl bych s ní chodit. Má to ale jeden háček, ona už má kluka. Prosím, poraď mi. Petr

Někdy jsem ON a někdy ONA, jak to říct ostatním?

Ahoj Mourrisne, nedávno jsem si přiznala, že nejsem úplně holka, i když jsem se tak narodila (jsem tedy občas on, ona i ono, už to je tak rok) a mám i nové jméno. Jedna moje kamarádka to už ví, a tak mi mým novým jménem i říká, jak to ale vyložit ostatním? Obávám se, že by mne nemuseli přijmout, i s jednou kamarádkou to bylo těžké a měsíc mi to nevěřila. Jak jim to říct, když nechci, aby mne vyčlenili z kolektivu? Já si s tím lámu měsíce hlavu sám, budu tedy rád, když pomůžeš.

P.S.: nové jméno je Yasuo(on), nebo pro holku Yass Yass (13 let)

Chtěla bych se vidět s nevlastními sestrami

Ahoj Mourrisone, když ještě můj táta neznal mamku, měl s jinou paní dvě dcery, budu jim říkat Lucka a Kristýna. Mamka měla zas s jiným pánem dceru a syna, budu jim říkat Amálka a Max. Pak se oba rozvedli a dali se dohromady a měli spolu mě. Nejdřív se všichni bavili se všema, ale od začátku bylo jasné, že Lucka s Kristýnou nemají moc rády moji mamku, protože jim prý „nahradila tu jejich". Já chápu, že rozchod rodičů musí být těžký, ale holky v tu dobu byly už dospělé, a chovaly se k moji mamce hnusně, přitom ona jim kupovala dárky a byla na ně hrozně milá, a ony byly extrémně nevděčné. Jednou, když mi bylo devět, jsem s nimi trávila pár dní, ale nebylo to moc příjemné, protože kdykoli jsem třeba udělala něco špatně, tak řekly „jsi jako tvoje máma" což mě jako nevadí, ale chápeš, řekly to v blbou chvíli, a prostě pořád ji pomlouvaly, a mně už to bylo nepříjemné, a zavřela jsem se před nimi asi na hodinu na záchod. Pak si mě vyzvedli rodiče, a já samozřejmě všechno vyžvanila, a od té doby jsem své sestry neviděla. Táta si s nimi potají píše, ale nesmí se to dozvědět máma, což chápu, protože by ji to asi mrzelo, a jako nelíbí se mi, že před ní něco táta tají, ale chápu, že on chce s dcerami kontakt. Lucka už v době kdy jsem tam u nich byla měla dítě, a teď už má poměrně dlouho druhé, které jsem nikdy neviděla, což Kristýna taky. No, a teď jsem se přihlásila poprvé na instagram, a Lucka si toho všimla, a napsala mi, „Anonymko, jsi to ty?" a mně se v tu chvíli strašně rozbušilo srdce a nevěděla jsem, co dělat. Mámě to říct nesmím, táta nebyl doma, tak jsem napsala Maxovi. Ten mi poradil, že se nemusím bát jí napsat jestli chci, a nenapsat, jestli nechci, a že nemám povinnost vše hlásit mámě. Napsaly jsme si pár vět, a ona nabízí, že bychom se mohly potkat. Po asi čtyřech letech. Ale já nevím, co chci. Nevím. Často si na obě sestry vzpomenu, ale jak se chovaly... Chci být věrná mámě, ale zároveň chci vidět děti, kterých jsem teta a které jsem v životě neviděla. Nenávidím je, za to kolik přidaly tátovi starostí, a jak ublížily mámě, ale zároveň jsou to mé sestry a vlastně je asi neznám, tak nemohu moc posuzovat. Co mám dělat? Omlouvám se za ukrutně dlouhý dopis, doufám, že ti nepřidávám až příliš práce. Děkuji moc za odpověď, 13 let.

Brácha se nedostal na školu a rodiče křičí

Ahoj, brácha se nedostal ani na jednu školu. Je třeba druhý pod čarou. Doma nebude klid. Rodiče plaší a křičí. Nikdo si se mnou normálně nepovídá. Prý se měl bratr více připravovat a proč já jsem ho vše nenaučila a nezastala práci učitelů, kteří nedělali skoro nic a to je v pořádku dle rodičů. Máme se snažit sami. Učitelé nás jen dozorují ve škole. To že se spolužačkou učíme celou třídu po škole a často padneme večer jen do postele je prý v pořádku. Jen bych potřebovala ocenit. Že ta škola taky není procházka růžovou zahradou a že se dost s kamarádkou nadřeme. Katka

Rodiče na mě řvou a bijí mě, když přinesu trojku

Ahoj Mourrisone, mám problém se známkama ve škole. Chodím na osmiletý gympl a mám skoro samý jedničky, pár dvojek a tak jednou do dvou měsíců dostanu trojku. Dřív jsem si myslela, že tohle jsou skvělý známky a mnoho lidí je na tom hůř, ale když přinesu domů trojku, tak na mě rodiče hrozně řvou, že se ve škole vůbec nesnažím a vše je mi ukradené. To ale není vůbec pravda, bohužel mi to rodiče nevěří. Já se hrozně snažím, ale je toho prostě hrozně moc, takže mám málo spánku a jsem dost ráda, když spím alespoň 6 hodin. Je toho na mě prostě hrozně moc a většina těch věcí mi zázrakem vychází, ale nemůžu vždy všechno zvládnout. Nejhorší je ale to, že potom, co mě hrozně seřvou a trochu mě zbijou, se v pokoji hrozně celá klepu strachem a stresem a bojím se, že zase přijdou ke mně do pokoje a začnou mi nadávat za všechny moje chyby, co jsem kdy v životě udělala a že jsem hrozně líná a nevděčná a ve škole se vůbec neučím. Je mi z toho hrozně špatně, neustále mám oči zalité slzama, bolí mě hrozně břicho, špatně a zrychleně dýchám, bolí mě hrozně hlava atd. Pak ještě slyším, jak si o mně povídají, jak jsem hrozná, líná, nevděčná, neschopná atd. Úplně mi to pocuchalo moji psychiku. Nemám nikoho jiného, komu bych se svěřila, rodičům jsem zkoušela domluvit, ale jakoby byli jiní lidé, prý nic takového nedělají a jsem hrozná, že si tohle myslím a osočuju je z nějaké mé vymyšlené lži. Klárka, 13 let

Nedokážu si přestat kousat nehty

Ahoj Mourrisone, mám otravný zlozvyk! Pořád si koušu nehty a nemůžu s tím přestat, ani nevím, kdy naposledy jsem si stříhal nehty, furt je jen koušu a nevím, jak se toho zbavit! Byl bych rád, kdybys mi řekl, jak se toho zbavit, díky, Robin, 13 let.

 

Neskutečně se bojím přiznat, že jsem gay

Neskutečně se bojím přiznat, že jsem gay.

Neumím vařit, ale chci překvapit. Jak na to?

Ahoj Mourrisone, chtěla bych zítra moje rodiče a sestru překvapit a udělat jim oběd. Ale vůbec neumím vařit, poradíš mi něco hodně, ale opravdu hodně jednoduchýho? Díky, Tonča

Měl jsem narozeniny a nikdo si nevzpomněl

Ahoj Mourrisone, včera jsem měl narozeniny a nikdo ve třídě si nevzpomněl. Jako doma jo, ale z kamarádů nikdo. Docela mě to naštvalo. Sebastian