Pořád se mi stýská
Ahoj Klárko, je mi moc líto, že ti zemřela babička. Z tvého dopisu cítím, jak moc jsi ji měla ráda a jak moc ti chybí. Máš přesně vypočítané dny od jejího odchodu – to je důkaz tvé veliké bolesti. Mohu tě uklidnit a ujistit, že přijde čas, kdy každodenní pláč pomalu přejde v milé a nezapomenutelné vzpomínky. Ne nadarmo se říká, že čas je nejlepší lék. Teď se smutku klidně poddávej – plač, když budeš potřebovat, směj se bez výčitek, když to budeš cítit. Nezapomeň také o babičce mluvit – s rodiči, s kamarádkami a tak. Přiznej si, že ti chybí a že se ti po ní stýská. Když budeš chtít a potřebovat, klidně mi znovu napiš. Mourrison