Kamarádka zůstala na vozíku
Ahoj Mariko, z tvého dopisu cítím, jak moc máš svoji kamarádku ráda a jak moc by sis přála ji jakkoli pomoct. Tvoje kamarádka ale teď potřebuje čas. Spoustu času se vyrovnat se svým úrazem a životem, který bude následovat. Než si zvykne a naučí se žít na vozíku. Teď je její život zatím převrácený naruby. Bude fajn, když se kamarádce budeš neustále připomínat a taky jí budeš neustále nabízet pomoc. Ona časem pozná, že to není z lítosti nebo ze setrvačnosti, ale z upřímnosti. Nelituj ji, ale povídej si s ní o všem, o čem bude chtít (třeba i o úrazu a následné rehabilitaci). Vozík není opravdu žádnou překážkou pro opravdové přátelství. Mourrison