Už to nevydržím
Milý Mourrisone, na začátku bych tě chtěla poprosit, abys tenhle dopis (pokud tě nějak moc nezaujme) nikam nedával, dole máš kratší dopis, který je určený i k tomu. Asi od 3. třídy mám občas chvilku, kdy je mi hodně smutno (často se i rozbrečím). Vzpomenu si na nějakou událost a jsem z toho smutná (často to je spíš veselý). Kamarádka říká, že bych měla navštívit psychiatra, já si to myslím taky, ale nechci s tím obtěžovat rodiče, navíc to vím jen já moje 2 kamarádky a teď ty (rodiče ne). Tohle bych vydržela, ale poslední dobou (cca 3 měsíce) jsem neustále smutná (ne z něčeho určitého, ale moje normální nálada je smutek), bolí mě hlava, chce se mi spát (spím každý den dost dlouho), nic nechci dělat a jsem prostě smutná (v druhém dopise ti píšu, že mě baví vtipy, ale moc mě nerozveselí, i když jsou dobrý). Nepřipadá mi to jako deprese, ani jako přechodný splín. Kdybys věděl, jak mi pomoct, nebo na koho se obrátit, odpověz prosím obratem. Předem děkuji za odpověď. P.S.: Neposílám adresu, protože jsem jen ráda za odpověď a už to nevydržím.
Odpověď
Milý anonyme, vím, že ses mi pod dopis podepsal, ale abych ti mohl odpovědět, neuvedl jsem tvoje jméno a vymazal, jak si starý. Tak doufám, že si dopis poznáš. Být dlouhodobě smutný není nejen zdravé, ale hlavně to je vyčerpávající. Konec konců sám píšeš, že dlouho spíš. Příčin může být několik, nastupuje u tebe puberta, takže nastává i hormonální rozkolísanost, která má za následek rychlé změny nálad (jsme šťastní a během pěti minut neskutečně nešťastní nebo vzteklí a nevíme proč). Ale když smutek přetrvává hodně dlouho, může jít i o nějaký druh úzkosti (opravdu nemusí jít hned o depresi), se kterou by ti dětský psycholog nebo psychiatr uměl poradit. Nestyď se a klidně za ním (s maminkou nebo tatínkem) zajdi. V našem podvědomí mohou být ukryté události, které se nám v určitém věky nevybaví formou vzpomínek, ale třeba formou smutku, nevysvětlitelné zlosti nebo nemoci. Opravdu nic neodkládej, čím dříve se poradíš, tím dříve ti bude lépe. Mourrison
