Mám ADHD

Ahoj Mourrisone, mám ADHD. Moc nevím, jak to říct, ale jsem holka a chovám se na holku hodně divně. Je mi 13 a chodím do sekundy osmiletého gymnázia. Dostala jsem se sem bez „odlehčení" a nemám žádné „odlehčení" ani v rámci výuky, a nikdy jsem neměla. Na základce to ještě šlo, učení mi problémy nikdy nedělalo a většinou mě bavilo a minusové body za chování jsem se nějak vyspravila soutěžemi. Teď už to je větší problém, některé učení mě fakt nebaví a já jsem schopná uprostřed hodiny třeba vyskočit nebo převrhnout lavici. Nevydržím dávat pozor a pak mám problém. Nedokážu mluvit před tabulí, já vím, co chci říct, ale ono to prostě nejde. Extrémní potíže mi dělají jazyky, kromě angličtiny. Třeba jsme psali matematickou olympiádu, mě to nebavilo, a tak jsem kopla spolužačku. Když hraju videohru a prohraju, prostě hodím telefon na zem. Jsem extrémně ukecaná a snadno se naštvu/rozbrečím. Hlavně rozbrečím, třeba o němčině, něco špatně napíšu na tabuli, vůbec mi na tom ale nezáleží, ale stejnak se rozbrečím. Když se nudím, což se děje často hrozně se naštvu. O přestávkách většinou skáču nebo běhám, na základce jsem se prala a ze školky mě vyhodily. Na učení doma se nedokážu soustředit a někdy třeba i 30 minut chodím dokola ve svém pokoji (místo učení). Zatímco tohle píšu, kopu nohama do stěny. Když se snažím zůstat v klidu, pro změnu se nesoustředím. Ti, co mají ADHD, to pochopí. Léky neberu, buď po nich zvracím nebo nezaberou, dělala jsem několik programů (jako několika týdenních cvičení), ale zabralo to maximálně na 2 týdny. Můj 8letý bratr má taky ADHD a my se prostě nedohodneme, pořád se mlátíme a nesneseme se (ADHD měl můj taťka, ale babička to tajila, protože se bála, že by ho zavřeli do ústavu). Spolužákům jsem to radši neřekla, myslím, že ale většina ví, že mám nějakou poruchu, většina lidí nevydrží 45 minut se houpat na židli. Ke konci roku na základce se nějak uklízely žákovský karty a někdo si našel moji kartu a teď si mě celý ročník pamatuje jako „tu postiženou“. Když se mě zastala učitelka, měli mě všichni za šprta a šplhouna. Já se tam fakt nechci vrátit. U nás ve třídě funguju jako takovej třídní bavič. Když se naštvu, úplně přestanu myslet, ty uklidňující triky nefungují, občas mě prostě musí přidržet na zemi, abych se s někým nezačala prát. Chodím na volejbal, běhám a plavu, ale to nepomáhá, jediný způsob, jak si napíšu úkoly je, když mamka sedí vedle mě a hlídá mě. Asi tak se má moje situace. Potřebovala bych si promluvit s někým mého věku, kdo mi rozumí. A trochu se bojím, co budu dělat v životě, jestli se nestane zázrak. Díky moc za odpověď, doufám, že to pochopíš, holka, 13 let.

Odpověď

Milá holko, úplně žasnu, jak umíš svoji situaci, pocity, chování popsat. Dokonale jsem se dokázal do tebe vcítit a pochopit tě. Ale je pravda, že mi není 13 let a mám už ledacos za sebou. Píšeš, že by sis potřebovala popovídat se svým vrstevníkem. Co takhle najít sdružení kluků a holek s ADHD a tam najít spřízněnou duši? Taky mi píšeš, že ADHD má i tvůj tatínek, měla by sis s ním víc povídat, zeptat se ho, jak on se v určitých situacích choval, co mu pomáhalo a jak svoje „potíže“ zvládá teď. To, jak ses otevřeně svěřila mně, by možná stálo za to povědět ostatním. Někdo je nevidomý, druhý nemá nohu a třetí má ADHD. Zkrátka, každý máme něco. Je pravda, že na prvních dvou příkladech je to na první pohled znát a na tobě ne. Ale když sama víš, že se chováš odlišně, nebo cítíš, že přijde výbuch, co takhle jednoduše říct: „Sorry, ale mám ADHD a neumím to ovládnout“. Možná by bylo také fajn chodit pravidelně k nějakému terapeutovi, který by ti naučil „fígle“, jak se svoji povahou nakládat. Mourrison

Co mám dělat?

Mám problém s nadváhou

 

Sdílej
 
 

Táta mě mlátí, ve škole se mi posmívají. Řežu se a chci z domova!

Ahoj Mourrisone, prosím pomoc mi, nevím, co mám dělat a nemám nikoho, komu bych se svěřila. Jsem holka, 12 let a kluci si ze mě furt dělají srandu asi tak rok nebo dva, někdy mají jen hloupé poznámky ale minulý rok po mě i házeli různé papírky s no... ne moc milým textem nebo se sešli a posmívali se mi za moje kresby (a to i kluci, který jsem nikdy neviděla). Snažila jsem se to říct tátovi (matku nemám), ale ten mi jen řekl, že dokud mě nemlátí, tak že je to v pořádku, a že to jen přeháním. Letos to začala „řešit" učitelka ale v podstatě i řekla, je to má vina, a že si za to můžu sama. Jeden den jsem to už nedala a zhroutila jsem se na záchodech, o čem se pak učitelka dozvěděla, a tak trochu zmírnila a byla víc milá, ale i když mě donutila jít příští den do školy s tím, že dostanou 2 z chování atd, tak se jen museli neupřímně „omluvit" před třídou, ale to to jen zhoršilo. Doma to není o moc lepší, žijeme v 1 domě, ale máme to tu rozdělený na 3 byty, v jednom bydlí strýc a na vrchním patře spím já, ve 3. otec společně s takovou zlou ženskou, s kterou má styk a která tu bydlí 2 roky zadarmo. U táty funguje vše v pořádku, ale nám (já + strýc) tu nejde teplá voda, topení, zásuvky, strop je taky celkem v háji a praskají nám tu zdi, já musím spát na posteli, která je rozbitá a bolí mě z toho záda. Táta se vždy opije nebo zhulí a pak mě nadává, vyhazuje tu jeho ženskou z domu, nebo mě začne mlátit, jednou se to zvrtlo, ji vyhodil a do mě začal kopat, tak mě řekla, ať přes můj mobil zavolám policii a říkala mi, co jim říct. Obrátila to proti mně, aby mě dostala z domu, zamkl se u nich (jen on) na 3 dny a já jsem musela lízt oknem pro svačinu do školy nebo jen jídlo pro nás či pro její make-up. Nezvládám to, tohle se děje pořád. Ve škole se mi začaly smát i holky, a kdyby to skončilo jen u slov. Jsem beznadějná, nejradši bych utekla z domu a ztratila se, abych nemusela za spolužákama. Hroutím se a někdy, když musím jít do školy, tak si vymýšlím, že je mi špatně, abych tam nemusela, chodím v hodině tak často na záchod, protože to ve třídě nezvládám (a taky se tam řežu), až že se mě začala učitelka ptát, jestli nemám problémy s močákem, jak jsem zmínila, řežu si ruce a všem, kdo se ptá, tak říkám, že mě poškrábala kočka, doma si toho nikdo nevšiml. Přemýšlím, jak snadné by to bylo, kdybych tu už nebyla, nemusela bych nic řešit a možná by si i uvědomili, že mě mají rádi, no jsem asi jen naivní, haha. Prostě jen chci pryč. Řežu se, už jen proto, že nemám nic dělat a taky mě to trochu baví – lidi se někdy aspoň trochu zajímají. Prosím o jakoukoliv radu či pomoc. Děkuji

Pomoc! Viděla jsem strašidelný film a bojím se i sama doma!

Ahoj Mourrisone, viděla jsem strašně strašidelný film a bojím se být sama i doma. Neříkej mi, že jsem se na něj neměla dívat, protože nám ho učitelka pustila ve škole o supla a mně bylo trapný říct ne. Prosím pomoz mi, Mája

Mám sen 100 000 odběratelů na YouTube, ale rodiče mají jiné nároky

Ahoj Mourrisone. Měl jsem sen, že na YouTube dosáhnu 100 000 odběratelů a že v budoucnu budu pilot dopravního letadla, ale rodiče oba studovali VŠ, táta ČVUT a máma práva, a proto mají, co se týče školy, mají velké nároky. Když jsem přinesl 3 ze školy, tak hned mi říkali kecy, že budu pracovat u pásu v továrně a nebudu mít peníze. Vím, že to myslí dobře, ale já jsem teď demotivovanej se učit a dělat YouTube a prakticky cokoliv. Teď jsem v depresích, že nikdy ničeho nedosáhnou. Prosím, pomoc mi. Vojta, 13

Jak poznám, že se někomu líbím?

Ahoj Mourrisone, mám na tebe otázku, jak poznat, že se někomu líbím. Tomáš, 10 let

Chci vibrátor, ale nemůžu si ho koupit. Čím ho nahradím?

Ahoj chtěla bych nějaký vibrátor na uspokojení, ale nemůžu si ho koupit, můžu ho něčím nahradit??

Šikanuje mě spolužačka, co mám dělat?

Co mám dělat, když mě šikanuje moje spolužačka?

Jak se mám seznámit s holkami? Mám šanci, ale nejde mi to

Ahoj Mourrisone, odpověď na tuto otázku znatelně spěchá, a tak na ni odpověz nejpozději do této neděle večer prosím. Chci se seznámit s dvěma holkami, co chodí o třídu níž. Chodíme do stejného novinového kroužku a máme šanci se poznat. Ale já jsem odjakživa velký stydlín, a tak než jsem je dokázal oslovit, uběhl měsíc a půl. Ale dnes jsem to dokázal konečně. Nicméně to nedopadlo dle mých představ. Měl jsem nějaký plán, o čem se s nimi budu bavit, ale skončil jsem jen u toho, že jsme si navzájem řekli, o čem budeme psát a tam to skončilo. Chtěl jsem jim říct, jak se jmenuju a taky jsem si chtěl předat kontakt nějaký, ale vzhledem k okolnostem to nevyšlo. Ty holky byly samy překvapené, že je oslovuji, ale myslím si, že na to čekaly. Nicméně asi už ten prvotní dojem nebyl moc dobrý, protože jsem vždy např. čekal před školou, abych je mohl doprovodit domů, a na poslední chvíli jsem to nezvládl a odešel. A takovýchto situací bylo třeba 5. A nevím, jestli vůbec mají zájem se kamarádit. Pozitivní bylo, že se zasmály jedné věci, co jsem říkal paní učitelce, která řídí noviny. Nicméně pak jsem nevyužil příležitosti pokračovat v rozhovoru (učitelka něco vysvětlovala, ale neposlouchali všichni a mohl jsem pokračovat) a ony pak rychle odešly. A já počítal s tím, že si předáme kontakty a ony se pak se mnou budou samy od sebe chtít kamarádit. Ale tím, že jsme si skoro nic neřekli, tak nevím, jak pokračovat. Jak dál pokračovat v navazování vztahů, tak, aby to nevypadalo hloupě. Takže kdyby tě cokoliv napadlo, tak mi to prosím napiš. Sorry za tak dlouhou zprávu, ale potřeboval jsem se vyjádřit, abys plně pochopil tuto situaci. Já chodím do druháku a ony do prváku. Díky moc Lukáš

Může se rodit v cizině?

Ahoj Mouri. Může moje budoucí partnerka rodit v cizině? Můžu jí tam zapsat do porodnice? Potřebuju nějaké speciální pojištění? A co když to nebude v Evropské unii?

Říkají, že jsem WEEB: Kdo to je a co to znamená?

Ahoj Mourrisone, potřebuju poradit. Kamarádi se se mnou poslední dobou nechtějí bavit a říkají, že jsem weeb. Hledal jsem si, co to znamená, ale moc tomu nerozumím. Prosím o pomoc, Filip.

Kamarádka není na holky, ale líbí se mi. Mám jí to říct?

Ahoj Mourrisone, mám otázku. Líbí se mi moje nejlepší kamarádka a nevím, jestli jí to mám říct. Vím, že určitě není na holky, ale myslím, že má právo, to vědět. Díky za odpověď Bella 15 let