Nejlepší kamarádka přede mnou něco tají

Ahoj Mourrisone. Chtěla bych se s tebou poradit o mé nejlepší kamarádce, mám takový pocit, že přede mnou něco tají. Nebyla na online hodině, učiteli řekla, že jde k očnímu. Když jsem se jí pak ptala, jak jí to dopadlo, řekla mi, že u očního nebyla. Ptala jsem se jí, kde tedy opravdu byla, ale ona to zamluvila, tak jsem se zeptala znovu a zase to zamluvila. Ona není taková, že by chtěla soukromí, ve škole o svých zdravotních potížích mluví normálně. Říkala jsem si, jestli třeba nechodí k psychologovi. Moje kamarádka je trochu introvert (postupem času se z ní stal) doslova, na každém něco vidí a kamarádí jenom se mnou. Ale nezdá se mi, že by se mnou nechtěla kamarádit, na dovolené jsme se trochu pohádaly, týden jsme si nezavolaly, já jí nevolala, protože jsem myslela, že ode mě chce mít chvíli pokoj a ona mi nezavolala proto, že si myslela, že s ní nechci kamarádit a byla z toho psychicky úplně na dně. A ještě poslední otázka, začala se mnou chodit na kroužek horolezectví, já lezu 4 roky a ona teď začala hodně, jí štve, že vylezu těžší cesty a ona ty jen ty lehké. Doufám, že mému dopisu porozumíš, (protože slohař zrovna nejsem) a odpovíš mi, co dělám špatně a jak jí zpříjemnit kroužky horolezectví, (na které teď zrovna nemůžeme chodit) předem děkuji za odpověď. Ali 12 let

Odpověď

Ahoj Ali, z tvého dopisu cítím, jak moc ti na kamarádce záleží a chceš pomoct nejen ji, ale i vašemu přátelství. Na tom, že se ti nesvěřuje, kam chodí místo výuky, není nic tak zvláštního. Zvláště jestli opravdu navštěvuje psychologa. Málokdo se umí čelem postavit k tomu, že má nemocnou duši a chtěl by pomoct. A jestli chodí, je to jedině dobře. Uvidíš, časem se ti svěří. Pokud sis uvědomila, že je velký introvert a těžce snášela vaše odloučení po hádce, bude dobré vědět, že první krok ke smíření, bude pravděpodobně vždycky na tobě. Ale na tom také není nic špatného (někdo toho holt není schopen). No a co se týče horolezectví – ona sama si musí uvědomit, že máš čtyři roky náskok, tudíž toho zvládneš víc. Je to druh sportu, kde se nedá nic uspíšit – musí se to naučit a získat pořádnou fyzičku a to není hned. Samozřejmě ji můžeš nabídnout, že tu fyzičku si budete zvyšovat spolu (běháním, různým posilováním a podobně). Mourrison

Co dělat, aby mě moje kamarádka brala za nejlepší kamarádku

Moje kamarádka má problém

Sdílej

5. prosince 2020

Rodiče mě nutí lhát, co mám dělat?

Ahoj Mourrisone, chtěl bych se tě zeptat na takovou tajnou věc. Máma a táta říkaj, že nemáme žádný peníze a že děda je bohatej. Vždycky, když něco chci, tak mi říkaj, ať zavolám dědovi, ale že nesmím říct, že to říkali oni. Děda jim někdy peníze dá a někdy nedá a já nevím proč. Mám dědu rád a nechci mu lhát, ale když tu věc fakt chci, tak mu lžu. Pak mě to to trápí. Co mám dělat?

Chci pracovat v zahradnictví, ale nechci zklamat rodiče

Ahoj Mourrisone, máma a táta mají vysokou školu a strašně by si přáli, abych ji taky vystudovala. Jenže mně se nechce učit, navíc mám hrozně ráda kytičky a chtěla bych pracovat někde v zahradnictví. Vždycky když jdu ze školy, tak se zastavím v jednom u našeho baráku a je mi tam dobře. Co mám dělat, když nechci naše zklamat? Gábina

Mohu si vydělávat prodejem svých výrobků?

Ahoj Mourrisone, chtěla bych se na něco zeptat. Chtěla bych si vydělat na dárky na vánoce, a tak jsem začala dělat takové malé andělíčky z korálků. Myslíš, že bych je mohla prodávat? Ptám se proto, že tady píšeš, že brigády jsou u nás povolený od 15, a mě je teprve 14. Díky, Fanynka

Na chvíli jsme se rozešli a já to nezvládla

Ahoj Mourrisone, Mám takového kamaráda, budeme mu říkat Lukáš. Lukáš je hrozně vřelý člověk, a můj nejlepší kamarád. Abych zkrátila příběh, asi před rokem a půl jsme se nějak víc začali bavit, a asi před 10 měsíci mi řekl, že mě miluje (předpokládala jsem, že platonicky) a od té doby to často říkal. Já jsem nechtěla nějak spěchat a nejdřív jsem si to chtěla promyslet. Ale on mě tak často objímal, byl ke mně tak milý, že bylo nemožný se nezamilovat. Tak jsem mu to řekla taky. Chvíli to bylo fakt super. Ale potom jsem si začala všímat, že je ovlivněn spolužáky, a dělá si srandu z jiných a děla absolutně neakceptovatelný „vtipy". Vždycky jsem mu to řekla, on se omluvil a pak zase. Jednou to ale opravdu přehnal a tak jsem mu napsala. A tentokrát mi fakt neslušně napsal, ať se do toho nepletu a že jsem... Hodně mě to zamrzelo a hodně jsem brečela, a litovala jsem, že jsem se kdy zamilovala do takového idiota. Ale nebavit se s ním mi fakt nedělalo dobře, nemohla jsem spát ani jíst, smát se, a obecně jsem byla úplně bez energie. Chyběl mi. A dneska už jsem byla úplně na pokraji sil, a řekla jsem si, kašlu na to, a o přestávce jsem za ním šla a řekla jsem mu, že mi chybí. On mě objal, řekl mi, že mě miluje a wow všechno bylo vyřešeno. Ale mně to přijde šíleně nedořešený, a mám pocit, že jsem to úplně pokazila. Mám pocit, že mě doopravdy nemiluje, že to jen tak říkal, protože celou dobu co jsme se nebavili, to vypadalo jako by mu to bylo úplně jedno. Mrzí mě ta situace, a myslím si, že jsem to vyřešila špatně, ale zároveň to bez něho vůbec nedávám. Omlouvám se za dlouhý vzkaz. Maruška, 14 let

Archív