Táta na nás pořád křičí
Ahoj Vojto, je mi moc líto, jak se doma cítíš. Žít v neustálém křiku je opravdu náročné. Podle toho, co píšeš, mám pocit, že tatínek chodí domu z práce unavený, naštvaný, podrážděný a svoje emoce si ventiluje na vás. Protože jinak přeci nemá důvod na vás křičet, když je vše doma v pořádku – uklízíte po sobě, učíte se, neodmlouváte, snažíte se pomáhat a podobně. Asi ti nezbude nic jiného, než si s tatínkem v klidu promluvit jako chlap s chlapem. Počkej si, až bude mít dobrou náladu a bude v pohodě. Pak se ho klidně zeptej, jak mu je, jak se cítí, jestli je v práci šťastný a podobně. Asi se ti upřímně nepřizná, ale určitě ho překvapí tvůj zájem. A až se karta obrátí a on se zeptá tebe, tak mu popiš, jak se cítíš, když na vás s maminkou křičí. Snad to zabere a tatínek si něco uvědomí. Mourrison