Nenávidím svůj život a přemýšlím o sebevraždě
Ahoj Fatimo, děkuji ti moc za upřímný a otevřený dopis, ze kterého jsem vycítil, jak se máš, co prožíváš a jak se cítíš. Je mi to moc líto. Deprese je nemoc jako jakákoli jiná a v současné době už se dá léčit. Vím, jak ti je a jak tě to bolí, a věřím, že bys měla třeba raději zlomenou ruku než zlomenou duši. Prosím, okamžitě zajdi za svým lékařem (pediatrem) a řekni mu všechno, co jsi mi napsala (hlavně to, že ti maminka nevěří – rodiče často smutek a bolest duše svých dětí zlehčují, protože si myslí, že mají všechno, nic jim nechybí, tudíž jim nemůže být špatně). Také hned zajdi za školním psychologem nebo poradcem, který ti psychologa doporučí. Psychiatr (ke kterému tě pošle tvůj lékař) ti předepíše léky, které budou řešit současnou bolest, ale nevyřeší její příčiny. Ty pomůže řešit psycholog. I když je to hodně moc těžké, ale zkus si každý večer vzpomenout na alespoň jednu hezkou chvilku, kterou jsi prožila a taky na časy, kdy ti bylo fajn. Žádný stav není nekonečný. Není pořád tma, každé ráno vyjde slunce, není pořád déšť a zataženo, jednoho dne se rozjasní. A tak je to i s tvou duší. Budu moc rád, když mi napíšeš, jak jsi dopadla u svého lékaře a jak ti je. Opravdu mě to moc zajímá. Mourrison