Cítím se divně
Ahoj Veroniko, ani nevíš, jak moc ti rozumím, a jak moc cítím, co pod slovem „divně“ myslíš. Doba, ve které teď všichni žijeme a kterou všichni vnitřně prožíváme je pro mnohé z nás neskutečně náročná (zvláště pro citlivé povahy). A navíc už trvá dlouho – skoro dva roky. Všechno, na co jsme byli zvyklí a co nám přišlo normální a přirozené, je teď buď nemožné, anebo problematické – návštěvy kin a divadel, sportovišť, škol a zaměstnání, obchodů, trávení volného času různými aktivitami, návštěvy kamarádů a podobně. Je důležité, aby sis v té „divné“ době našla něco, co tě dělá šťastnou a na co by ses každý den těšila. Třeba se začni učit něco úplně jiného, než jsi dělala doposud – vaření, šití, pletení, cizí jazyk a já nevím co ještě. Taky si hodně povídej třeba s rodiči a kamarády a svěřuj se se svými pocity – i to je moc důležité. Držím ti (nám) moc palce, a kdybys potřebovala, zase mi napiš. Mourrison