Cítim se starší a připadám si tlustá
Ahoj Mourissone, mám hned několik problémů: za prvé, i když je mi teprve 11, tak mám pocit, jako bych byla starší než 11 let, protože se mi za a) líbí starší kluci (13-14) a za b) už přemýšlím o věcech jako je sex, od roku 2021 (srpen) mi začala menstruace a připadá mi, že se všichni z naší třídy chovají jak děti, i když jsou kromě jednoho kluka starší než já. A to je problém číslo dva: jsem druhá nejmladší z naší třídy, a zároveň jsem druhá nejvyšší z naší třídy (mám 160 cm) a přitom vážím 60 kg. Připadám si tlustá, ale mamka říká, že nejsem tlustá. Problém tři je, že si myslím, že jsem hrozně ošklivá a hloupá a otravná a vůbec všechno a proto nemám šanci si najít kluka. Problém čtyři je, že mám pořád pocit, že ať mám dobrou známku nebo špatnou známku, když řeknu něco, co má být vtipný a není (a hora dalších věcí, nechci to vypisovat všechno), tak musím sklopit hlavu a stydět se za sebe. Problém číslo pět je, že se nemám komu svěřit, rodičům nechci přidat žádné problémy a nemám žádné dost důvěryhodné kamarády, kterým bych mohla něco takovýho říct. Za šesté moje kamarádka sice umí být fajn, stejně jako ostatní moji kamarádi, ale současně mám pocit, že mě celá třída nenávidí, protože jsem ukecaná a otravná. Můj zatím poslední problém je, že v hlavě mám dvě postavy, které si povídají, a já nevím, co mám dělat, aby nemluvily, protože mi všechny problémy jen dělají těžší a těžší. Předem díky za odpověď. Ema, 11 let
Odpověď
Ahoj Emo, tak hned přejdeme ke všem tvým dotazům:
Každý z nás se vyvíjí – fyzicky i duševně – v různém věku. Na tom, že si připadáš dospělejší a líbí se ti starší kluci, není vůbec nic zvláštního a divného. Při výšce 160 cm a váze 60 kg opravdu nejsi tlustá. Nezapomeň, že stále ještě porosteš. Pokud si připadáš při těle, můžeš omezit sladké a víc se začít hýbat. Píšeš, co všechno si o sobě myslíš – bacha na to. Často na druhé opravdu působíme tak, jak se sami vidíme. Takže si uvědom, co všechno je na tobě krásného a na to pořád mysli. Stydět se za to, co řekneš, nemusíš. Každý občas „plácne blbost“. Důležité je, jestli se tomu sama umíš zasmát. Je těžké si najít někoho, komu mohu věřit na 100%. Je od tebe hezké, že nechceš zatěžovat rodiče, ale taková každotýdenní důvěrná hodinka s maminkou (nebo s tatínkem) není vůbec k zahození. Alespoň rodiče víc uvidí do tvoji duše. Pokud si o sobě myslíš, že jsi moc ukecaná, není nic jednoduššího, než trochu zpomalit. Vždycky, když budeš chtít něco říct, zkus počítat do pěti. Potom už třeba tvoje potřeba mluvení vyprchá. Se dvěma postavami mluvícími ve tvé hlavě je to trochu složitější. Pokud ti opravdu nejdou utišit, bylo by dobré navštívit psychologa. Pokud ho nemáte ve škole, zajdi si za svoji obvodní lékařkou a svěř se jí. Mourrison
