Mám strach z nemocí

Ahoj Mourrisone, už jsem na střední škole, na intru. Všechno se zdálo v pořádku, ale asi před 6 měsíci (cca před Vánocemi) jsem začal trpět strachem z nevolnosti, tedy ze zvracení. Vždycky před tím, než jsem měl odjet na intr, tak mi bylo zle, ale nikdy jsem nezvracel. Nejhůře to bylo po prázdninách Vánočních, kdy jsem byl 2 týdny doma, ale potom jsem už musel jet, protože jsem měl už větší zameškanost. Poté to trochu utichlo a snažil jsem se žít dál. Bohužel v květnu se to zase vrátilo, ale bylo to menší utrpení než v lednu a bylo to jen na týden. Jenže teďka k červnu jsem začal mít strach už nejen z nevolnosti, ale už snad ze všech nemocí atd. Je mi nepříjemné, když mi něco je mimo domov. Nikdy jsem na tohle nemyslel, až do téhle doby. Naposledy jsem přijel domů, protože jsem onemocněl na intru a teď mám strach, ať to nepřijde znovu. Zítra mám jet na intr přespat, ve čtvrtek si vzít vysvědčení a jet domů na prázdniny. Ale ten strach bude, a pokud to nedám, tak celý prázdniny budu mít v hlavě to, že jsem tam nejel a že to nastane i na začátku září. Už jsem byl s tím i u psychologa, řekl mi, co se mi děje a jak na to, ale zatím nic. Cítím, že jsem strašně citlivej, že nic neumím, nic ze mně s takovou nebude. Mám proti tomu bojovat, ale jet na intr s tím, že ti není dobře, mi moc nesedí. Nějaké řešení či rady? Děkuju Kuba

Odpověď

Ahoj Kubo, děkuji ti za upřímný dopis. Rozumím ti a jsem rád, že jsi svůj problém začal řešit s psychologem. Nevím, kolikrát jsi ho navštívil, ale myslím si, že by to chtělo pravidelnou alespoň krátkodobou terapii. Konec konců teď o prázdninách bys na ni mohl mít víc času. Nemusíš mít z ní strach ani obavy. Psycholog jen šetrnými a správně mířenými otázkami zjistí, kdy, proč a hlavně odkud tvůj strach z nevolnosti a nemocí pramení. Může to být klidně z minulosti, z nějaké třeba i nedůležité události, kterou si tvůj mozek vyhodnotil jinak. Spoustu nemocí u nás spouští psychosomatika – to je vzájemné působení těla a duše (spousta, ne-li většina onemocnění pochází z emočního stresu). Držím ti moc palce. Mourrison

Mám neskutečný strach z krve

Bojím se, až umřu

Sdílej
 
 

Dělají se mi pupínky, ale není to akné

Ahoj Mourrisone, chtěl bych se tě zeptat na něco, co se mi dělá na obličeji, nejvíc kolem očí. Jsou to takové bílé pupínky, ale nejde to vymáčknout. Není to akné, taky to vůbec nebolí, ale nelíbí se mi to. Petr

Jak dlouho můžu mít tampon?

Ahoj Mourrisone, od tý doby, co mám menstruaci, tak nepoužívám vložky, ale jen tampony. U vložek je to jasné, ale jak dlouho můžu mít tampon? Jak dlouho vydrží a jak často bych měla tampony vyměňovat? Díky za odpověď, Kristýna.

Líbí se mi, ale necítím se na vztah. Je to normální?

Ahoj Mourrisone, líbí se mi jedna holka ze školy a vím, že se jí i já líbím. Jednou jsme se spolu bavili, že bychom spolu chtěli chodit, ale že se na to ještě necítíme. Myslíš, že to vadí, když spolu budeme zatím jen kamarádit?

Chci ochutnat pivo a víno, ale bojím se

Ahoj Mourrisone, strašně mě láká ochutnat pivo nebo víno, ale jeden kluk mi řekl, že bych mohl být hned závislej. Je to pravda? Jáchym

Bojím se prvního sexu

Ahoj Mourrisone, já vím, že se nato ptát ještě moc brzo, je mi teprve 13, ale mám hroznej strach, až budu mít s nějakým klukem poprvé sex.

Co mám dělat, když mi smrdí z pusy?

Hoj Mourrisone, co mám dělat, když mi pořád smrdí z pusy? Jaké jsou příčiny zápachu z úst? A co proti tomu dělat? Kuba

Prodají mi kondomy, i když mi ještě nebylo 15?

Ahoj Mourrisone, prodají mi v obchodě kondomy, když mi ještě nebylo 15?

Jak přestat pít colu?

Ahoj Mourrisone, chtěl bych od tebe poradit, jak přestat pít colu. Nechci to říkat našim, protože to ani nevědí, ale denně si kupuju tak tři petky. Někdy taky piju něco jinýho, ale kola mi fakt chutná. Albert

Sdílel moji soukromou fotku, co mám dělat?

Ahoj Mourrisone, jednou jsem poslala jednu fotku kamarádovi, ale byla určená jen jemu. Teď jsme se pohádali a on tu fotku veřejně sdílel, takže ji vidí všichni. Hrozně mě tím naštval a já nevím, co mám dělat. Romana.

Mám problém s první láskou

Ahoj Mourrisone, mám problém. Jde o kluka. Poprvé jsme se viděli, když mi byly 3 a jemu 5 (to si samozřejmě nepamatuju). Potom jsme se viděli, když mi bylo 11. Nikdy se mi nelíbil, ale najednou jsem se extrémně zamilovala. Byli jsme spolu na apaluše a pořád jsme se na sebe dívali a několikrát jsme navázali i rozhovor. Potom jsme se potkali v hospodě a povídali si o našich zájmech, kde bydlíme, co studujeme a tak. Já jsem se ho potom zeptala, jestli někoho má. On řekl, že ne a potom se mi vyhýbal, ale stejně se na mě díval. Bohužel to byl poslední den, takže jsme se už jen rozloučili. Doma jsem mu potom napsala a on mi odepsal a dalo by se říct, že si píšeme, ale na odpověď čekám kolikrát i celý den, už si říkám, že nemá zájem, ale pak odepíše hrozně mile. Omlouvám se, že se tak rozepisuju, ale už se dostávám ke konci. Ráda bych mu řekla, co k němu cítím a třeba ho někam pozvala, ale co když mě odmítne? A neměl by tohle udělat spíš on? Já se právě bojím, že i když mu je už 16, příliš se stydí a neudělá to. Nebo mě jednoduše nechce. Moc prosím o radu. Štěpánka (mimochodem mně bude 15 let)