Můj otec pije a pak mi nadává
Milý anonyme, píšeš kamarádovi všech čtenářů ábíčka, kterému nejste lhostejní a který se vám snaží pomoct, když máte nějaké trápení nebo jen obyčejný dotaz. Jsem moc rád, že sis to svoje trápení nenechal pro sebe a napsal jsi mi. Je to moc smutné, ale podobné zkušenosti má s opilými rodiči mnoho holek a kluků. Díky alkoholu člověk ztrácí různé zábrany a chová se tak, jak by se ve střízlivém stavu nikdy nechoval. A říká věci, které by také nikdy neřekl. A to je právě případ tvého otce. Věřím, že tě má rád takového, jaký jsi, a že ve střízlivém stavu je na tebe hodný. V opilosti se dostane do lítosti a vzteku nad sebou samým a vybíjí si je na tobě. Proto, prosím, když je táta opilý, jdi mu raději z očí a řeči, které vede, si neber osobně. Vím, že tě zabolí, ale nepatří tobě, ale jemu samotnému. Pamatuj si, že šťastný a vyrovnaný člověk, nikdy neubližuje. Naopak rozdává štěstí dál. A to platí i ve stavu opilosti – v té člověk akorát ztrácí zábrany. Pokud by se tatínkova hrubost stupňovala, neboj se obrátit na školního psychologa nebo na některého dospělého ve svém okolí, kterému věříš. Budu rád, když mi zase napíšeš. Mourrison