Sestra má fóbii ze školy
Ahoj Bětko, z tvého dopisu je cítit, jak moc máš svoji malou sestřičku ráda a jak moc ti záleží na tom, aby se jí dobře dařilo. Je to od tebe moc hezké, milé a jsi hodná velká sestra. Někteří kluci i holky hůře zvládají změny. A nástup do první třídy ve škole je obrovská změna v životě. Je to takový první krok do opravdového světa, do světa dospělých, ve kterém platí určitý řád a pravidla. Někteří si hůře zvykají na nové kamarády, nové prostředí, disciplínu a pravidla, která škola vyžaduje a podobně. Doteď byl jejich život jedna velká hra a teď začaly povinnosti.
Píšeš, že tvoje sestřička pláče, schovává se nebo jí bolí bříško – všechno nasvědčuje tomu, že si ještě nezvykla. A že trpí ranní neurózou nebo úzkostí. Měj s ní trpělivost a hlavně jí věř, co cítí. Lidé, kteří jsou jiní a nemají podobné problémy, druhým nevěří a myslí si, že se jenom vymlouvají a vyhýbají povinnostem.
Zeptej se sestřičky, co by jí pomohlo – třeba si vzít do školy nějakého maskota, slib jí, že když bude statečná, tak si s ní odpoledne pohraješ, můžeš jí také pomoct se skamarádit s nějakou její spolužačkou a podobně. Ještě chvilku to potrvá, ale věřím, že si nakonec sestřička zvykne. Kdyby se ale její úzkosti prohlubovaly a začaly ovlivňovat i její běžný život (nechtěla jíst, hrát si, byla apatická, plačtivá, nesoustředěná, často byla nemocná atd.), mohla by se u ní rozvinout tzv. školní fobie a tu už by musel řešit psycholog. Mourrison