Trápí mě stres, nestíhám nic, školu ani koníčky

Milý Mourrisone, poslední dobou se utápím ve stresu z toho, že skoro pořád nic nestíhám. Paní učitelka nám pořád dává milion úkolů a referátů, musím se učit na bubny, uklidit si pokoj a jít ven a ještě si to mám užívat. A ještě k tomu mám pupínky všude po ruce a pořád mi někde nějaký ten kulatý blbeček přibude a já z toho šílím prosím, pomoz mi. Kryštof (10 let) P.S.: Prosím nedávej to do ábíčka, nechci, aby to mamka nebo táta viděli

Odpověď

Ahoj Kryštofe, děkuji ti za upřímný a otevřený dopis, ve kterém si naprosto dobře vystihl to, co mnohé holky a kluky v současné době trápí. A to je obrovský tlak, který na vás učitelé a rodiče (někdy v dobré víře a nevědomky) vyvíjejí. Učitelé mají za úkol (podle osnov) probrat s vámi co největší objem učiva a rodiče vám chtějí dopřát různorodé kroužky a koníčky. No, a vy z toho potom nemáte vůbec žádný čas na sebe a pro sebe.

Myslím tím to, abyste si jen tak přemýšleli, dělali, na co máte právě chuť a energii, anebo se zkrátka jen tak nudili. Budeš se možná divit, ale nudit se (alespoň nějaký ten čas) je pro lidskou psychiku nesmírně důležité. Člověk si při tom fyzicky i duševně odpočine a spoustu si toho v hlavě srovná.

Co poradit proti stresu?

Bylo by fajn, kdyby sis s rodiči promluvil a upřímně jim řekl, jak se v poslední době cítíš. Že jsi přetížený, často unavený, nestíháš školu a své zájmy a nevíš si s tím rady. Rodiče by ti mohli pomoct s organizací tvých činností tak, aby ti zbyl čas jen pro sebe.

No a co se týká pupínků – po fyzické stránce se u tebe začíná projevovat puberta. Popros maminku, a kupte v lékárně nebo drogerii kosmetické přípravky (pleťovou vodu a krém) na problematickou pleť. Buď v klidu, i kluci a někteří dospělí muži ji používají A co víc. Chodí třeba i na kosmetiku. Budu moc rád, když mi napíšeš, jak dopadl rozhovor s rodiči. Mourrison

Když jsem ve stresu, pořád jím

Nestíhám všechny kroužky

Sdílej

4. října 2022

Mám problém s první láskou

Ahoj Mourrisone, mám problém. Jde o kluka. Poprvé jsme se viděli, když mi byly 3 a jemu 5 (to si samozřejmě nepamatuju). Potom jsme se viděli, když mi bylo 11. Nikdy se mi nelíbil, ale najednou jsem se extrémně zamilovala. Byli jsme spolu na apaluše a pořád jsme se na sebe dívali a několikrát jsme navázali i rozhovor. Potom jsme se potkali v hospodě a povídali si o našich zájmech, kde bydlíme, co studujeme a tak. Já jsem se ho potom zeptala, jestli někoho má. On řekl, že ne a potom se mi vyhýbal, ale stejně se na mě díval. Bohužel to byl poslední den, takže jsme se už jen rozloučili. Doma jsem mu potom napsala a on mi odepsal a dalo by se říct, že si píšeme, ale na odpověď čekám kolikrát i celý den, už si říkám, že nemá zájem, ale pak odepíše hrozně mile. Omlouvám se, že se tak rozepisuju, ale už se dostávám ke konci. Ráda bych mu řekla, co k němu cítím a třeba ho někam pozvala, ale co když mě odmítne? A neměl by tohle udělat spíš on? Já se právě bojím, že i když mu je už 16, příliš se stydí a neudělá to. Nebo mě jednoduše nechce. Moc prosím o radu. Štěpánka (mimochodem mně bude 15 let)

Archív