Holky říkají, že jsem divná, a nekamarádí se mnou

Ahoj Mourrisone, začala jsem chodit na tancování, ale holky tam se mnou nekamarádí a říkaj, že jsem divná. Že si se mnou nemaj co povídat. Co mám dělat, aby se se mnou začaly bavit? Hrozně mě to trápí. Myška (9 let)

Odpověď

Ahoj Myško, je mi moc líto, jaké máš trápení, a moc dobře ti rozumím. Když jsem byl ve tvém věku, tak jsem prožíval podobné problémy a zažíval asi stejné pocity. Myslel jsem si o sobě, že jsem nějaký divný, že se mnou moc holky a kluci nechtějí kamarádit, ale přitom jsem se tak snažil, abych se jim zalíbil.

Dnes už jsem velký a vím, že to byla chyba. Že jsem měl být svůj a když se nenašli kamarádi ve třídě nebo v kroužku, kam jsem chodil, měl jsem se porozhlédnout jinde. Určitě bych našel nějakého z jiné třídy, který by mě měl rád takového, jaký jsem a který by se mnou chtěl trávit volný čas. A teď takové kamarády opravdu mám, takže jsem se přesvědčil, že to je pravda.

Jak si najít kamarády?

Proto i tobě radím, buď sama sebou a porozhlédni se po kamarádech jinde. Ale jestli chceš za každou cenu získat někoho z tancování, nevrhej se hned do celé party, ale vyhlédni si někoho, kdo ti je nejbližší. No a s ním třeba jděte domů spolu a ptej se ho. Třeba, co ho na tancování nejvíc baví, co ještě dělá ve volném čase a tak. Lidé jsou rádi, když se o ně druzí zajímají. Budeš tak mít na své straně už jednoho a lépe se ti bude zapadat do celé party. Držím ti palce. Mourrison

Holky mě po prázdninách nechtějí vzít mezi sebe

Kamarádi nechápou můj koníček

Sdílej

8. října 2022

Byla jsem poslušná, ale teď už nechci

Ahoj Mourrisone, jako malá jsem vždycky byla hrozně poslušná, chodila s rodiči na všechny jejich akce, chovala jsem se jako oni, hodně jsem se jim svěřovala atd., ale teď už to dělat nechci. Mám ve škole kamarády, kterým věřím tisíckrát víc, a taky je mi příjemnější mluvit s nimi, protože kdykoli se snažím se mámě s něčím svěřit, aby nebyla smutná, že na ni kašlu, tak to promění v lekci. To moji kamarádi nedělají. Nebo jdu třeba na oslavu narozenin nějaké mé kamarádky a máma zas žárlí, že trávím moc času s kamarády a málo s rodiči. Ale to co mě štve nejvíc, je, jak mi pořád připomínají, jak jsem byla jako malá lepší, a neustále na to naráží. Třeba dřív jsem poslouchala audioknihy a teď radši písničky, a vždycky když poslouchám písničky, tak táta řekne něco jako: "Dřív to byl Hurvínek a teď tohle" a podobný věci, a já mám pocit, že jsem je zklamala. Že už nejsem ta poslušná malá holčička, která dělá vše, co oni chtějí. Mám i vlastní život a názory, a oni si na to nedokážou zvyknout. Omlouvám se za dlouhou zprávu, děkuju moc za odpověď.

Strašně na ní žárlím a nemůžu si pomoct

Ahoj Mourrisone, chtěl bych se tě na něco zeptat. Moje holka bydlí na druhém konci Prahy, a tak se nemůžeme tak často vídat. Jenže já se bojím, aby se nezamilovala do někoho jinýho, ale nechci jí pořád volat a hlídat a vyptávat se, co dělala a tak. Strašně na ní žárlím a nemůžu si pomoct. Co mám dělat, Dalibor

Archív