Budu dědit po tátovi dluhy? Jak se dědí?

Budu dědit po tátovi dluhy?

Ahoj Mourrisone, chtěl bych se tě zeptat na něco, co mě trápí, ale připadá mi blbý se na to někoho ptát. Naši se rozvedli, když jsem byl malej, ale s tátou se občas vidím. Teď je hrozně nemocnej. Je mi to hrozně líto, ale mě trápí ještě něco. Táta má strašně moc dluhů a říkal mi, že až umře, tak to za něj budu muset zaplatit. Je to pravda? Promiň mi tu otázku, ale musím na to pořád myslet. Jarda

Odpověď

Ahoj Jardo, za svoji otázku se vůbec nemusíš omlouvat ani stydět. Dost dobře si dovedu představit, jak tě tatínkova věta děsí a trápí. Je mi líto, že je tatínek vážně nemocný a ještě ke všemu že má velké dluhy. Hned v úvodu tě chci uklidnit a ujistit, že žádné dluhy za tatínka platit nebudeš muset. Ale jenom v případě, pokud tvůj zděděný majetek po něm nebude větší.

Jak se dědí? Můžu zdědit dluhy?

Hned ti to vysvětlím. S děditstvím je to tak – dědí se buď podle závěti (kterou dotyčný sepíše), nebo podle zákona. V zákonu jsou tzv. neopominutelní dědicové – což je manžel/manželka a děti. Takže, když člověk zemře a zůstane po něm nějaký majetek a dluhy, notář všechno sepíše a vypočítá a zavolá si dědice.

Dědic může dědictví buď přijmout, nebo nepřijmout. Pokud ho přijme, patří mu majetek i dluhy po zemřelém (například hodnota zděděného bytu je 5 milionů a dluhy 4 miliony – dostane dědic 1 milion).

V případě, že dluhy jsou větší než zděděný majetek (například hodnota bytu je 5 milionů a dluhy jsou 6 milionů), dědic dědictví nepřijme a nic platit nebude (ani nic nedostane). Pokud zůstanou po zemřelém jen dluhy, dědic dědictví nepřijme a nic se nestane. Doufám, že jsi tomu porozuměl. Pokud ne, klidně mi napiš Mourrison

Nevlastní otec nám udělal velký dluh a odešel

Máma má pořád dluhy

Sdílej

15. října 2022

Byla jsem poslušná, ale teď už nechci

Ahoj Mourrisone, jako malá jsem vždycky byla hrozně poslušná, chodila s rodiči na všechny jejich akce, chovala jsem se jako oni, hodně jsem se jim svěřovala atd., ale teď už to dělat nechci. Mám ve škole kamarády, kterým věřím tisíckrát víc, a taky je mi příjemnější mluvit s nimi, protože kdykoli se snažím se mámě s něčím svěřit, aby nebyla smutná, že na ni kašlu, tak to promění v lekci. To moji kamarádi nedělají. Nebo jdu třeba na oslavu narozenin nějaké mé kamarádky a máma zas žárlí, že trávím moc času s kamarády a málo s rodiči. Ale to co mě štve nejvíc, je, jak mi pořád připomínají, jak jsem byla jako malá lepší, a neustále na to naráží. Třeba dřív jsem poslouchala audioknihy a teď radši písničky, a vždycky když poslouchám písničky, tak táta řekne něco jako: "Dřív to byl Hurvínek a teď tohle" a podobný věci, a já mám pocit, že jsem je zklamala. Že už nejsem ta poslušná malá holčička, která dělá vše, co oni chtějí. Mám i vlastní život a názory, a oni si na to nedokážou zvyknout. Omlouvám se za dlouhou zprávu, děkuju moc za odpověď.

Strašně na ní žárlím a nemůžu si pomoct

Ahoj Mourrisone, chtěl bych se tě na něco zeptat. Moje holka bydlí na druhém konci Prahy, a tak se nemůžeme tak často vídat. Jenže já se bojím, aby se nezamilovala do někoho jinýho, ale nechci jí pořád volat a hlídat a vyptávat se, co dělala a tak. Strašně na ní žárlím a nemůžu si pomoct. Co mám dělat, Dalibor

Archív