Mám deprese, těším se na smrt a uvažuju, že zabiju

Ahoj Mourrisone, celý život jsem prožívala klidně a užívala si ho do doby, kdy mi bylo 12, zabouchla jsem se do nové spolužačky, která se se mnou bavila jako nejka, ale zjistila jsem, že je hetero a zároveň jsem dostala dost velké deprese, které mám až do teď. Když jsem měla 13. narozeniny, začala jsem přemýšlet hlavně nad svou smrtí, začala jsem přemýšlet, jestli jsem vůbec člověk a dokonce o tom, jak bych chtěla umřít, a celé tohle se mi stalo snem. Za celé ty deprese jsem prostřídala tolik kluků, všichni mě opustili a holky taky, pořád myslím na tu jednu, kterou miluju až do teď, i když musím snášet tu bolest, že mně nemiluje. Těším se na smrt a pomalu si říkám, čeho bych se mněla bát. Někdy uvažuju nad tím, že bych pozabíjela všechny své kamarády, abych byla sama, totiž když jsem sama a jsem smutná, tak jsem šťastná. Prostě nevím, co je se mnou. Anonymka - 13 let

Odpověď

Milá anonymko, z tvého dopisu cítím, jak moc jsi v současné době nešťastná a jak moc si nevíš sama se sebou rady. Píšeš, že sis do 12 let užívala a tvůj život byl klidný. Nešťastnou a neopětovanou láskou se ale všechno změnilo. Rozumím ti, první milostné zklamání opravdu neskutečně moc bolí.

Ale abych ti pravdu řekl, prožije ho snad úplně každý. Neznám člověka, který by si vzal za ženu nebo muže, do kterého se zamiloval třeba v deseti nebo dvanácti letech. Holky a kluci se totiž během puberty mění, a proto si životního partnera nacházíme až v dospělosti, až když sami víme, co od života chceme.

Co dělat, když mám deprese?

Píšeš, že jsi dostala velké deprese a ty nesmírně bolí. Stejně jako zlomenou nohu ti musí napravit lékař – ortoped, se zlomenou duší ti pomůže lékař – psychiatr a psycholog. Pro první pomoc můžeš zavolat na Linku bezpečí – 116 111, tam ti podle místa bydliště doporučí konkrétního lékaře.

Také se můžeš podívat na stránky Nepanikař (www.nepanikar.eu), tam můžeš využít i chat, nebo Nevypusť duši (www.nevypustdusi.cz), kde zas najdeš kontakty na krizová centra nebo linky. Pokud se budeš stydět, zajdi si za svým lékařem – pediatrem a všechny svoje pocity mu popiš. Věř, že se zase budeš cítit jako před dvanáctými narozeninami. Budu rád, když mi napíšeš, jak se ti daří. Mourrison

Asi mám deprese

Chci se zabít

Sdílej

25. října 2022

Rodiče mě nutí lhát, co mám dělat?

Ahoj Mourrisone, chtěl bych se tě zeptat na takovou tajnou věc. Máma a táta říkaj, že nemáme žádný peníze a že děda je bohatej. Vždycky, když něco chci, tak mi říkaj, ať zavolám dědovi, ale že nesmím říct, že to říkali oni. Děda jim někdy peníze dá a někdy nedá a já nevím proč. Mám dědu rád a nechci mu lhát, ale když tu věc fakt chci, tak mu lžu. Pak mě to to trápí. Co mám dělat?

Chci pracovat v zahradnictví, ale nechci zklamat rodiče

Ahoj Mourrisone, máma a táta mají vysokou školu a strašně by si přáli, abych ji taky vystudovala. Jenže mně se nechce učit, navíc mám hrozně ráda kytičky a chtěla bych pracovat někde v zahradnictví. Vždycky když jdu ze školy, tak se zastavím v jednom u našeho baráku a je mi tam dobře. Co mám dělat, když nechci naše zklamat? Gábina

Mohu si vydělávat prodejem svých výrobků?

Ahoj Mourrisone, chtěla bych se na něco zeptat. Chtěla bych si vydělat na dárky na vánoce, a tak jsem začala dělat takové malé andělíčky z korálků. Myslíš, že bych je mohla prodávat? Ptám se proto, že tady píšeš, že brigády jsou u nás povolený od 15, a mě je teprve 14. Díky, Fanynka

Na chvíli jsme se rozešli a já to nezvládla

Ahoj Mourrisone, Mám takového kamaráda, budeme mu říkat Lukáš. Lukáš je hrozně vřelý člověk, a můj nejlepší kamarád. Abych zkrátila příběh, asi před rokem a půl jsme se nějak víc začali bavit, a asi před 10 měsíci mi řekl, že mě miluje (předpokládala jsem, že platonicky) a od té doby to často říkal. Já jsem nechtěla nějak spěchat a nejdřív jsem si to chtěla promyslet. Ale on mě tak často objímal, byl ke mně tak milý, že bylo nemožný se nezamilovat. Tak jsem mu to řekla taky. Chvíli to bylo fakt super. Ale potom jsem si začala všímat, že je ovlivněn spolužáky, a dělá si srandu z jiných a děla absolutně neakceptovatelný „vtipy". Vždycky jsem mu to řekla, on se omluvil a pak zase. Jednou to ale opravdu přehnal a tak jsem mu napsala. A tentokrát mi fakt neslušně napsal, ať se do toho nepletu a že jsem... Hodně mě to zamrzelo a hodně jsem brečela, a litovala jsem, že jsem se kdy zamilovala do takového idiota. Ale nebavit se s ním mi fakt nedělalo dobře, nemohla jsem spát ani jíst, smát se, a obecně jsem byla úplně bez energie. Chyběl mi. A dneska už jsem byla úplně na pokraji sil, a řekla jsem si, kašlu na to, a o přestávce jsem za ním šla a řekla jsem mu, že mi chybí. On mě objal, řekl mi, že mě miluje a wow všechno bylo vyřešeno. Ale mně to přijde šíleně nedořešený, a mám pocit, že jsem to úplně pokazila. Mám pocit, že mě doopravdy nemiluje, že to jen tak říkal, protože celou dobu co jsme se nebavili, to vypadalo jako by mu to bylo úplně jedno. Mrzí mě ta situace, a myslím si, že jsem to vyřešila špatně, ale zároveň to bez něho vůbec nedávám. Omlouvám se za dlouhý vzkaz. Maruška, 14 let

Archív